Trasa : Dolní Dvořiště, Camping Schloss Aigen, Salzburg, Seecamping Müller, Vilach, Camping Ai Pioppi, Gemona del Friuli, Udine, Dog Camp Cavalino Treporti, Gemona del Friuli, Dolní Dvořiště.
Naše cesta opět začíná, jako už celou tuto sezonu 2024 diskuzí o počasí. Doma je vedro na padnutí, a tak zkusíme změnit místo. Vyrážíme ráno směr Budějice a dále podle trasy uvedené v úvodu.
Naší první zastávkou je kemp Schloss Aigen, umístěný blízko centra Salzburgu. Je to spíše menší klidný kemp. Elektrických zásuvek není mnoho a pokud je kemp téměř plný, je potřeba najít místo, aby jste se měli kde k proudu připojit. Nás zarazil samotný příjezd do kempu, úzkou cestičkou, kdy jsme mysleli, že jsme někde ztracení. Nebyli. V kempu je restaurace, kde se dá dobře za celkem slušnou cenu najíst. To podtrhuji, není to tak nějak v poslední době zvykem v místech, které volíme. Původně jsme měli v plánu prohlídku Salzburgu, ale je na to příliž horko, přesunutí k nějakému rakouskému jezeru bude lepší varianta. Rozhodnutí padlo, udělat si trochu zajížďku z plánované trasy. Zvolili jsme Seecamping Müller, Korutany, Oberdrautal, Weissensee. Počítali jsme předem s tím, že v kempu se platí pouze cash. Nepočítali jsme s tím, že tam ani v blízkém okolí není restaurace. To nás trochu zarazilo, naštěstí nějaké zásoby na gril jsme měli sebou a pečivo se v kempu dalo každé ráno koupit. Samotný kemp nás velmi pozitivně překvapil. Každý si tu najde své pěkné místo, může mít soukromí, psí holky nemají moc omezení. Je to tu zkrátka paráda.
Nádherné procházky po okolí, psí pláž, ranní venčení za východu slunce nad jezerem je nepopsatelné, to se musí zažít. Je tu spousta psů a protože tu nemají moc omezení, Brigi se tu krásně učí setkávání a míjení, to jí do teď moc nešlo, hodně se tu zlepšila. Seniorka Appia má svůj klid a hezky na procházkách šlape. Je stále velké vedro, ale díky nadmořské výšce 930 m nad mořem a při převýšení u procházek ještě více, je celkem příjemně, pokud se vyrazí ráno a navečer. Během dne si pak užíváme odpočinku ve stínu a plavání v jezeře.V noci, kdy teplota klesne se tu velmi dobře spí.
Trasa : Gemona, Tarvisio, Vilach, Osiach, Dolní Dvořiště
Z Gemony se nám nechce nikam daleko přejíždět, protože stále nemáme naplánovanou trasu kudy a hlavně kam. Nakonec jsme se rozhodli pro Ideál CampingLampele. Kemp je kousek od Vilachu a nachází se v zadní části jezera. Je to naše druhá návštěva v tomto kempu. Stále jsme v jejich databází a tak si nás najdou podle telefonního čísla a není třeba nic vyplňovat, jen zkontrolovat. V kempu je restaurace, ráno se dá koupit čerstvé pečivo a je možné přijet bez rezervace. Tento rok nás dokonce překvapilo, že kemp byl poloprázdný. Místa bylo hodně a parcelu jsme si mohli vybrat. Psi se sice v jezeře koupat nesmí, ale pokud se jde do zadní části, tak se dají namočit. Nám to stačilo. K dispozici je psí sprcha a venčící plac. Nejsou zatím žádná vedra a tak ani to koupání není priorita. Dáme přednost procházkám.
Kolem jezera jsou kempy a soukromé penziony, nebo místa zarostlá. K jezeru se během našeho chození nedá nikudy dostat. Další namočení je až v Ossiachu, kde je sice koupání zakázáno, ale smočení psů je tolerováno. Našim cílem je vždy příjemný bar, který jsme objevili v době covidu. Poté přes Ossiach zpět do kempu. Počasí je stále příjemné, žádné vedro. V kempu zůstáváme 4 noci, to je tak akorát na vycházky po zdejším okolí, než se cesty začnou opakovat. Konečně můžeme říct, že cestujeme se počasím, tady nám to opravdu vyšlo. Na další dny se předpovídají teploty přes 30•C. Balíme a přes dvě zastávky ještě v Rakousku se vracíme zpět do ČR.
Trasa : Praha – České Budějovice – Linec – Salcburk – Dolní Dvořiště – Traunsee – Goeling – Tauernaml – Lungau – Villach – Tarvizio
Vždycky jsme byli hrdí na to, že se umíme pohybovat jen s dobrým počasím. To pro nás bylo vždycky klíčové a vycházelo nám to. Jen letos se to ale tak nějak trochu zvrtlo. | Naše naplánovaná trasa, včetně variant nás přinutila změnit nejen čas výjezdu, ale i itinerář. Také jsme museli přemýšlet o změně outdorového oblečení pro nás i pro psí holky. Hlavně nezapomenout pláštěnky a bundy. Zatímco v Česku bylo teplo a slunečno, naše naplánované cíle ovládaly bouřky a bičoval déšť a vše s tím spojené. Nu což : řekli jsme si, „Není špatné počasí, jen špatné oblečení a vyrazili jsme směr jih.
Vyjeli jsme netradičně v 6 ráno. V tom deštivém počasí se nám nechtělo startovat na noc. Natankovali jsme v Dolním Dvořišti, levnější naftu, než v místech našeho bydliště. Kochat se krásama přírody a projít se někde, kde se nám líbí. V dešti se nám nechtělo. Už v 11.30 jsme dorazili do prvního cíle Traunsee – Rakousko, Strandcamping. Lokalita kempu : nachází se v obci Altmunster, na západním břehu jezera, které je součástí oblasti Solná komora. Kemp nás překvapil, čekali jsme větší místo podle informací, co jsme dohledali na internetu. Kemp je celkem malý, hned pod silnici, restaurace nefungovala. Kromě nás tu byl jeden pár lidí se stanem a jeden obytný vůz. Kdo by taky v tomhle počasí jezdil k jezerům, že? Všichni jsme byli Češi, to bylo ještě víc úsměvné. Špatná volba by to nebyla, pro krátkodobý pobyt, velmi dobrý. Kemp má vlastní pláž, i když malou. Namočení psů nikdo neřešil. Bohužel díky počasí všude bláto a tak psí holky jsme museli, trochu umýt a osušit. Zvlášť když Brigi objevila perfektní parfém – čerstvý hnůj. Ona vodu miluje, ale vymýtí toho perfektního parfému se bránila. Počasí se nelepší, i když už déšť má větší pauzy. Proto jsme se rozhodli pokračovat v cestě směr Itálie. Celou cestu nám pršelo způsobem, jakoby někdo přímo ze shora vyléval kýble vody. Byly okamžiky, kdy vůbec nebylo nic vidět, navíc vlhko a přední sklo se nám cestou mlžilo z venku. Když se zdálo, že bude od deště chvíli klid, rychle jsme vyvenčili psí holky, a to na Rastplatzu Goeling a následně na Tauernaml, kde jsme udělali každoroční fotku. Také jsme něco pojedli u benzínky.
Celou cestu prší a prší a tak jsme udělali výjimku. Projeli jsme Rakousko/Italskou hranici a nezastavili jsme na první italské benzinky, jako vždycky, na první italské kafe.
Trasa : Dolní Dvoříště – Vilach Cesta obytným autem, ubytování v kempech
Pokud cestujete se psem, je třeba si uvědomit, že v kempech většinou do jezera nesmí. Někde se dá popojít a najít příjemné místo, jinde je celý prostor soukromý a vstup nenajdete, někde alespoň na smočení porušíte zákazy. Pokud je teplo nikdo vás nevyhání, pokud se chováte slušně a psi nikoho neobtěžují.
Letos vše začíná trochu jinak, než obvykle. Prvně s námi jede do zahraničí Brigi, což je 10 měsíců starý prcek ČSP. První věc, co řešíme je ošetření proti srdeční červivosti. Dávám přednost tabletě, proti spot on, protože je krátkosrstá. Nakonec volíme Credelio Plus na doporučení veta. A stejnou tabletu dostává i Appia. Dalším háčkem je postroj, protože Brigi má takovou konstrukci těla, že ji nic nesedí a navíc postroje likviduje. Tím chci říct, že ho překouše, nebo se z něho dokáže vyvlíknout. Výjezd začíná u firmy MushGo a zkoušení postroje. Byl nám doporučen postroj Non-stop Line vel.4. Pro Appii pak Non-stop line vel.5. Sama bych do tohoto postroje nešla, ale musím říct, že opravdu sedí, dobře. Zakoupili jsme pro Brigi i pláštěnku vel.48, aby nenosila ty zděděné velké.
Máme nakoupeno a vyrážíme. Naším konečným cílem je Itálie, ale každoročně zkoušíme Rakouská jezera. Hledáme kemp, kde akceptují psy a kde mohou také do vody. Když si přečtete příspěvky z předcházejících let, uvidíte, že je to celkem oříšek. Letos volíme Attersee. Naše volba padla na kemp Grabner. Dozvěděli jsme se, že rezervace není potřeba. Při příjezdu byl ale kemp plný. Jeden turista nám doporučil louku, která je napravo od silnice u velkého parkoviště. Jedeme tedy dál směr Mondsee a narážíme na tu louku. Je tam několik obytných aut a stanů. Jak to funguje jsme ani nezjišťovali, je to bez přístupu k jezeru, tak budeme hledat dál. Trochu jsme se tam prošli a konstatujeme, že na procházky je to asi docela dobré místo, poté pokračujeme v cestě. Později jsme zjistili, že louka pravděpodobně patří k Eurocampu a je určená pro větší skupiny. K dispozici jsou sprchy a WC. Místo se jmenuje Steinbach. Cestou narazíme na další kemp Inselcamping. Zkoušíme štěstí a podaří se. Jsou volná tři míst, které nám ukazují. Podmínkou jsou min. dvě noci, to nám problém nedělá. Jedno z volných míst je přímo u řeky, tak to je to nej, co jsme asi teď mohli najít, bereme. Při check in jsme se dozvěděli, že psi nesmí štěkat (pokusím se to štěkně Brigi vysvětlit), nesmí se venčit v prostorách kempu (no když doběhneme, dá se to splnit), nesmí se koupat v jezeře, pouze v řece, musí být na vodítku a že sprchy jsou na žetony v hodnotě jedno EUR. A pak, že placené sprchy jsou jen výsadou České republiky.
Povznášíme se na všechny příkazy a zákazy, máme opravdu pěkné místo, soukromí, jsme spokojení. Stavíme naše bydlení a vyrážíme na průzkum okolí. Pěkná procházka podél řeky, při které nám Brigi nečekaně skočí do vody a plave. Ven se jí vůbec nechce. Bylo to její první setkání s vodou. Ano, zdá se, že máme prvního psa, který bude milovat vodu. Zajímavé, pak bylo pozorovat Appii, ona vodu nemusí, ale jak viděla s jakou radostí se do ní Brigi vrhá, vlezla se i ona namočit dobrovolně. Závěr : příjemné místo, pro pěší moc možností není, pokud se nechcete vydat na delší výšlap. Nám na průzkum okolí po vlastních nohou nám stačily dva dny. Pro mobilní týmy, ať už auto, nebo kolo jistě bude možností víc. V kempu není restaurace ani obchod, tak bychom ani déle nemohli zůstat. Ač máme velkou lednici, české zásoby (kromě piva) nevozíme, jsme zvyklí nakupovat v místních obchodech. Na obědy dáváme přednost restauraci. Jak to tam vypadalo? Nádhera. Miluji hory ve spojení s jezerem. Celé ➡ Fotoalbum Balíme, nasedáme a pokračujeme směr Itálie.
Stále pokračujeme podle plánu, který byl pro obě psí holky. Doma nemáme stání a Tessy nám tam všechno připomíná, proto si cesty prodlužujeme. Itinerář : Rakousko, Itálie hory, Itálie moře, Rakousko jezera. Dá se říct, že cesta kopírovala náš výjezd v září z roku 2021. Stejná cesta stejné kempy, jen časově delší. Navíc jsme konečně našli psí kemp v Rakousku u Ossiachersee, kde mohou psi na pláž. Ona teda byla uzounká, tak na dva psy, ale alespoň něco. Na každé parcele pes, za silnici venčící oplocené hřiště. Kemp Plörz : Příjemné prostředí, to že je zde teplá voda a sprchy zdarma, komentovat nebudu. Mimo ČR jsme se s platbou za sprchu zatím nikde nesetkali. Co v kempu chybí je restaurace, ta je mimo kemp cca 500 m a vstup se psy není problém.
Celou fotogalerii najdete zde : zatím v přípravě
Ceny : Kemp Gemona Friuli – ceny stejné jako v loňském roce, a pokud jsou o něco vyšší je to zanedbatelné a nezaregistrovali jsme rozdíl. Pizza nezdražila ani ranní káva a croassant. Nákup v místním supermarketu za ceny trochu vyšší oproti 2021, ale zboží kvalitnější, velký výběr. Nakoupili jsme celkem za lepší ceny než v ČR. Kemp Cavallino Treporti – rezervace byla provedena již na začátku roku, a tak cena byla cena stanovena podle tohoto období. Trochu vyšší, než 2021 ale nikoli o moc. Místní supermarket, to samé jako v Gemoně. Lepší nabídka, kvalitní zboží a přijatelné ceny. Restaurace : během cestování nevařím. Obědváme pouze v restauracích. Snidaně a večeře jsou převážně z nákupů v místních obchodech. Jídlo a výběr se s ČR nedá srovnat a ceny už vůbec ne. V České republice jsme do restaurací přestali chodit díky vysokým cenám a zhoršené kvalitě jídla. Zatímco v Itálii a Rakousku jsme nezaznamenali zhoršení kvality a ceny vyšší jen o málo a tedy za akceptovatelnou částku. Cena nafty : Itálie tankujeme za EUR 1,8. Rakousko jsme zaznamenali ceny přes EUR 2,2. Kemp Ossiachersee : Tady srovnání s rokem 2021 nemáme. Předražená cena za pobyt se nám to nezdála, ani jídlo v blízké restauraci.
Návrat do České reality byl pro nás opravdu šok. Hlavně pokud jde o zboží a jeho kvalitu v supermarketech. Další rozdíl byl v tom, že jsme naprosto vytěsnili sledování TV a doma jsme se pak nestačili divit.
První výjezd za hranice v roce 2022 je pro nás velkou změnou. Poprvé cestujeme pouze s jedním psem. Tessy (Antonie Barunidlo) nás bude doprovázet pouze v našich srdíčkách a myšlenkách. Trasa byla původně plánována tak, aby ji obě holky 14 a 11 let zvládly bez problémů, aby si užily známých míst. Příprava na cestu aneb Pokus o útěk : Zjišťujeme, jak velký je rozdíl balit jednoho a dva psy. V obytném autě je najednou daleko více místa. Všechno je jiné a hlavně, pro nás cestování s jedním psem divné, smutné. Trasa : Praha – České Budějovice – Dolní Dvořiště – Flachau – Villach – Gemona Del Friuli – Lignano Sabbiadoro – Tricesimo – Gemona Del Friuli – Amsfelden a zpět přes Dolní Dvořiště. V původním plánu trasy byla ještě rakouská jezera. Ta jsme vynechali z důvodu špatného počasí na plánovaných místech. Začátek trasy je klasika. V Českých Budějovicích venčení a doplnění kofeinu. Dolní Dvořiště tankování u ONO letošní cena nafty 45,90/ l, pro porovnání ve stejné době rok 2021 cena 28,50/ l. Zatímco Covid se ignoruje, růst cen pohonných hmot a potravin ovlivňuje válka na Ukrajině.
Dále na Rakouské hranice, pokračujeme svižně tunely. jedeme co to dá. Hned za tunely další pauza, je to náš zvyk, vlastně byl kvůli Tessy. Appia moc o venčení zájem nejeví. Nakonec ji vytáhneme.
Další pauza už bude spací. Plánujeme a nakonec je to i realita, přespání ve Flachau. Na místo přijíždíme lehce po 22 hod. Parkovací místa jsou oproti loňskému roku poměrně dost zaplněna. Vstáváme kolem 6 ráno, nastupuje nezbytné venčení Appia a snídaně u benzinky, kde je povolen vstup se psem. Velký hrnek rakouské kávy a croissant, nikdy nezklame.
Vyjíždíme kolem 7 hod ráno. Je teplo a konstatujeme, že po dlouhé době tuto trasu nejedeme v dešti a mlze. Rakouské mýto platíme EUR 13,00 oproti loňsku EUR 12,50. Pokud se podíváme do historie tak nejméně jsme platili EUR 11,00. Cenová „bomba“ nás teprve čeká. Zvýšení jsme předpokládali, ale tohle na nás bylo moc. Ve Villachu nafta EUR 2,39/l, cena v roce 2021 EUR 1,629/l. Po tankování jdeme projít Appii na známé místo. Co se dělo zvláštního je popsáno zde. Další cíl je jasný, jedeme rovnou do Gemona del Friuli do kempu Ai Pioppi. Majitel hned zaregistruje, že nás zná a tak jde všechno rychle a velmi přátelsky. Je to takové naše odpočinkové místo, když máme čas a nechce se nám improvizovat, či hledat jiný kemp.
Kemp je vhodný na krátkodobý pobyt, když hledáte klid a nikoli luxus. Kávu ani čas si tu neuvaříte, pojistky elektro jističe jsou slabé, ale dole v kavárně dostanete kávu, celou snídani, nebo pizzu či salát. Je horko a na procházení to moc není a tak vyrážíme brzo ráno nebo pozdě navečer. Další divné chování Appie jsem popsala na stránkách CHS Amorevita. Jsme z toho trochu nešťastní ale hodně se snažíme zajistit pro Appii pohodu. Zůstáváme dvě noci. Nakoupíme v Gemoně nezbytné potraviny na pár dní, hlavně na snídaně večeře. Ceny jsou přijatelné a nepřijde nám, že by oproti loňskému roku byly vyšší. (kupujeme : pečivo, salámy, sýry, zeleninu a ovoce, balenou vodu) a vyrážíme směr jih. Cílem je oběd v Palazzolo Dello Stella, Ristorante da Michele. Stavíme tam skoro vždycky, dobré jídlo a velké parkoviště. Cíl naší cesty na delší pobyt je Lignano Sabbiadoro. Výhoda tohoto kempu je, že je zde hodně stromů a dostatek stínu, nevýhoda, že to, co padá ze stromů se několikrát za den musí zamést. Další diskonfort je manévrování s větším obytným autem, či přívěsem a v neposlední řadě se stává, že se nedá naplno vysunout markýza, díky stromům. Rovněž je nutné se poprat s množstvím mravenců, které jsou všudy přítomné. Jinak příjemný kemp s klasickým zázemím pro kempy vyššího levelu.
Nás sem hlavně láká psí pláž. Je zde jak volná pláž, tak placená pláž. My volíme vždy box, což je ohraničený prostor s lehátky a slunečníkem. Pes zde může být nevolno a to je pro nás velká výhoda a hlavně pravda cena je poněkud vyšší. Za den zaplatíte cca EUR 30,oo podle sezony a podle toho zda ubytovatel poskytuje slevu. Náš kemp poskytuje slevu.
Na pobřeží najdete spoustu barů, prodejny všeho možného. Prodejna potravin je i přímo v kempu. Jste v turistickém centru, je tu více lidí než méně. Pokud jezdíte i s malými dětmi. I ony se tu vyřádí. Jak u moře, tak v akvaparku v kempu. Ceny : V naší obytné jsem kuchyň nikdy nepoužila k vaření. Jsme zvyklí, na obědy v restauraci a na nákup místních potravin k přípravě snídaní a večeří a venkovnímu grilování. Jak v restauraci, tak v obchodech sice, mírný vzrůst cen zaznamenali, ale nikoli tak velký jako je v ČR. Řekla bych, že jsme utratili daleko méně, než bychom utratili v českých obchodech. Cena kempu stejná jako v roce 2021 + bonusy : jeden den zdarma za pobyt delší než 7 sní a 5% sleva z celkové ceny za včasnou rezervaci přes internet. Co víc si přát? Cena pláže vyšší ca o EUR 1,00/den oproti 2021. Počasí nám vyšlo. Nespadla ani kapka vody, neměli jsme ani ta úmorná vedra co byla ve stejném čase v ČR. Zažili jsme jednu noční bouřku bez deště a jednu písečnou. Ta byla nepříjemná, nedalo se téměř dýchat a vzduchem lítalo vše, co na pláži bylo nezajištěné. Na úprk z pláže nám sotva stačily nohy. Tady platí opět : nepodceňuj přírodu. První varování vydalo hejno racku. Říkala jsem si, něco se děje, balíme a měla jsem pravdu. Při pohledu na pláž se už z dálky valil písek. Cestujeme podle počasí míněno v období bez rezervací a s volnýma myšlenka kam asi. V plánu jsou rakouská jezera. Jenže počasí je tento rok opravdu zvláštní. Zatímco na jih Evropy se valí nesnesitelná vedra, Rakousko a Českou Republiku sužují silné bouřky. Máme dilema. Rozhodnutí padá opět na kemp Gemona v del Friuli, s tím, že se rozhodneme podle situace na místě. Jedeme mimo dálnice a na oběd stavíme v Tricesimo. Při placení jsme byli příjemně překvapeni. Za oběd, víno, vodu, tiramisu a kávu jsme zaplatili za ceny roku 2021 a tím, že to bylo ve vnitrozemí, vlastně daleko méně, než bychom platili v té době na pobřeží.
Krásně plný žaludek a odpočinek ve stínu. Poté vyrážíme směr Genona del Friuli. Tentokrát jedeme do kempu z druhé strany a projíždíme historickým centrem.
Další zastávkou je opět náš oblíbený zastávkový kemp. V Itálii, i zde na severu je stále vedro a zdá se, že se ještě otepluje. Na rozdíl od Rakouska, kde jsou silné bouřky. Po shlédnutí zpráv jsme se rozhodli, vrátit se rovnou domů. I tak naše cestování bylo dostatečně dlouhé a s myšlenka na Tessy smutné. Moc nám holka všem chybí.
Poslední zastávka na brzskou večeři v Rakousku. A dal už jen směr domů.
Šumava 2. část se moc nevydařila. Nějakou dobu jsme byli blokováni, neb karavan zůstal v servisu. Vichrem zlomená markýza byla nahlášena pojišťovně. Naštěstí nás zachránila firma Rakar, firma, která nám karavan dovezla. Nejenže vyřídila pojišťovnu, ale dokázala sehnat nesehnatelné, novou markýzu Thule. (Pozn. proč nesehnatelné, díky covidu, je spousta zboží nesehnatelná, buď se nevyrábělo, nebo se nedodalo.) Na karavan s novou markýzou jsme čekali 10 dní a hned další víkend vyrážíme. Tentokrát směr, jak jinak, než Itálie. Počasí nic moc, ale na to jsme zvyklí, většinou každoročně v této době jedeme za deště. Vyjíždíme v podvečer a jako obvykle tankujeme v Dolním Dvořišti naftu za 28,90. Úžasná to cena proti Praze a okolí. Náš cíl je dojed na spaní až na odpočívadlo Golling, kde je vidět nádherný východ slunce. Ano nedošlo nám, že v dešti a mlze asi žádný východ slunce neuvidíme. Navíc dost špatně se tu venčí psy, jen parkoviště a umělá tráva okolo McDonalda. Jako každoročně je tu hodně plno.
Prší celou noc. Ráno rychle venčíme, dáme kávu v mekáči a vyjíždíme v sílícím dešti dál směr Villach. Je to cca 170 km a jaká změna. Ve Villachu neprší a my konečně můžeme holky parádně projít.
Přemýšlíme kam dál. Zůstat ještě v Rakousku, nebo se posunout do Itálie. Rozhodli jsme se pro jistotu. Itálie kemp Ai Pioppi, Gemona Friuli. Kemp známe a víme, že je tam vždycky fajn. Rodinný kemp, žádný luxus, ale vše potřebné a čisté je k dispozici. Vzhledem k umístění kempu, obytných aut tu není tolik, jako menších vestaveb a hlavně hodně stanařů. Je možné si pronajmout i malou chatku.
Toto místo milují i naše hospodské povalečky. Neomylně vždy míří rovnou do baru, při každé procházce. Dalším cílem je oběd. Ristorante da Michele, Palazzo dello Stella. Rovněž nám důvěrně známé místo. Je tu velké parkoviště, možnost vyvenčení holek a hlavně výborná kuchyně. Negativum je množství koček. Zvlášť pokud se nějaká rozhodně ukázat v momentě, kdy jsme ještě nedojedli. Po výborném obědě jedeme rovnou do Cavallina. Nejdříve do supermarketu nakoupit vše potřebné na týden pobytu a pak rovnou do kempu. Dog camp Cavalino-Treporti. Pro nás je ten nejlepší psí kemp co jsme poznali. Rezervaci děláme každoročně hodně brzy a vždy dostaneme jednu z preferovaných parcel. Vzhledem k situaci covid, jsme pro jistotu rezervovali po internetu i beach service, což se ukázalo jako oprávněné. Check in máme přesně ve 3 odpoledne a s radostí zjišťujeme, že opět máme super parcelu a letos tu nejlepší, kterou jsme dali do preferencí. Je tak velká že se ani nedá celá využít, ale zase máme odstup od ostatních karavanů a jsme na kraji, což nám zjednoduší výjezd, než na loňské parcele z které se velmi těžko dalo vyjet, díky stromům a velikosti našeho obytného auta.
Rychle zaparkujeme, připojíme se na proud a mažeme k moři, pak do baru. Tam nás neomylně opět táhnou holky. Kemp už znají jaké své tlapky. Pozorujeme, že kemp je tak plný, jako jsme ho nikdy plný neviděli. Volné parcely tu letos nejsou žádné a když tak, jen chvíli, než se vymění noví přijíždějící. Plná je i pláž a lehátka. Psi našich sousedů jsou přátelští a tak instalujeme kolem karavanu síť, abychom holkám ohraničili místo kam až a kam ne. Tohle chápou perfektně a výhoda je, že pokud jsou pod dohledem nemusí být na vodítku.
Cavallino
V baru se nic nezměnilo a holky stále mají respekt před vodou v bazénu. Ač jeden ze tří bazénů je pro psy, holky jsme tam do vody nikdy nedostali. To nás nijak ale netrápí, alespoň si v klidu můžeme dát drink. Užíváme si na plné pecky, pěkného počasí, moře, italské stravy. Snídaně a večeře z vlastních zdrojů, co jsme nakoupili před příjezdem do kempu, případně objednáme pizzu. Obědy vždy v restauraci. Dog friendly je jich tu několik a tak střídáme.
Pláž je otevřená do 21 hodin a tak nejhezčí jsou večerní venčení a večerní drink na pláži. Bohužel čas letí a nepodařilo se nám prodloužit pobyt o pár dní, jako každý rok. Kemp je prostě plný a na každé místo je rezervace. A tak přišel čas na balení a přemýšlení kam pojedeme. Nebylo to těžké, nechtěli jsme nic hledat a tak jsme se opět vydali do Gemony, přes nákup a restauraci a užili si zbytek dovolené opět v kempu Ai Pioppi. Vypadá to, že tento kemp asi přibude k našim oblíbeným zastávkám, jednak je to lepší varianta, než přespávat na odpočívadle a pak je zde možné příjemně vykrýt volný čas, který nám ještě zbývá do přesunu na další místo.
Celkem jsme ujeli : 1633 km Nafta byla nejlevnější v Dolním Dvořišti. Villach € 1,629/l za stejnou cenu jsme tankovali i u Mondsee. Fotogalerie z tohoto výjezdu je zde
Pokračujeme tentokrát na Moravu na setkání plemene Českého strakatého psa.
Když jsme se v Itálii rozhodli, že cestování ještě nekončí a zakempujeme v Rakousku, vybrali jsme Ideal Camping Lampele am Ossiaher See. Bez rezervace na telefonní dotaz zda je volno a zda akceptují psy. Máme rádi jistotu. Do kempu jsme dorazili odpoledne. Na recepci chtěli vidět Covid pas. Roušky pro všechny vnitřní prostory a podepisujeme dokumenty, že s tím souhlasíme. Asi není nutné popisovat kvalitu čistoty a množství sociálního zařízení, teplé vody zdarma. To je prostě ve většině zahraničních kempů standard. Místo jsme si mohli vybrat. Kemp není přeplněný. Předpověď počasí je přibližně stejná jako byla v Itálii.
Kemp disponuje oploceným venčícím prostorem pro psy. To známe z Itálie a je to fajn, že zde může být pes bez vodítka. V kempu jsou i psí sprchy. Co nás ale překvapilo, že pes v kempu nesmí do jezera s tím jsme se už setkali i v Německu. Druhý den jsme vyrazili na výlet v domnění, že se holky budou moct někde vykoupat. Bohužel, všude kolem jezera ploty nebo nepřístupný terén. To nás zklamalo a tak porušujeme zákaz koupání, aby se holky alespoň trochu namočily.
Zavítali jsme i do baru, který jsme náhodně na břehu jezera objevili. Před samotnou objednávkou nám přinesli sešit s prosbou abychom napsali svá jména a telefonní kontakt. Další covidové opatření. My to chápeme jako nutnost a tak nás to nijak neuráží.
V kempu jsme si parádně odpočinuli, procházky po okolí, posezení v baru a místní restauraci, ale i v klidu u karavanu. Bylo tu poměrně dost psů a sympatičtí kempaři.
Pomalu přemýšlíme kam dál, zpět domů se nám ještě nechce. Ale tady podle předpovědi má být 35ºC a to bez namočení holek by bylo pro ně nepříjemné a ani na dlouhé procházky by to nebylo vhodné. Balíme, nakupujeme v místním Lídlu potraviny na přežití dalšího týdne a vyrážíme, ještě nevíme přesně kam. Zatím směr oběd v nějaké restauraci. A ani tady nás to nepřekvapilo. U vstupu chtěla obsluha vidět covid pas a u každého stolu se každý návštěvník musel zaregistrovat. Najedli jsme se a vyrážíme. Rozhodli jsme se směr Česká Republika.
Poslední výjezd k moři v tomto roce, na zakončení letní sezony, je stejný jako každoročně – cesta do Cavallina – Treporti, do psího kempu. Vyjíždíme v pátek odpoledne, tentokrát nemáme naplněnou lednici. Na nákup se chytáme až v Itálii. Přece jenom potraviny a zeleninu v Itálii dostaneme kvalitnější a za cca stejné ceny jako u nás. Po dlouhé době nám při výjezdu na cestu neprší. Klasicky se stavujeme na doplnění kofeinu a vyvenčení psů v Českých Budějovicích, natankujeme naftu za dobrou cenu v Dolním Dvořišti a jedeme co to dá přes Rakousko.
Ke spánku se rozhodneme ulehnout před půlnocí na Rastplatzu Laakirchen, kde stavíme většinou. Parkoviště je bezplatné, na rovině, není třeba auto nijak vyrovnávat. Nevýhodou je hučící dálnice a pokud vám u obytky zastaví autobus plný turistů, můžete se zcela se spánkem rozloučit. Výhodou je snídaně u Dog´s friendly benzinky s velmi dobrou kávou. A dobré místo na ranní venčení holek.
Dál vyrážíme kolem sedmé ráno. Jedeme na čas a nikde se nezdržujeme víc, než je třeba. Počasí nám přeje a čím víc se blížíme na jih, tím je větší vedro. Obědváme kousek od Cavallina, nakoupíme vše potřebné v místním supermarketu a jdeme na Check in.
Parcelu máme stejnou jako vloni č. 11 MAX. Jen je přečíslovaná na 6611. Stavíme stejným způsobem, jak jsme na tomto místě zvyklí. Jen opět vynecháváme síť kolem pozemku. Kemp je hodně plný, tak, jak jsme ho nikdy nezažili a později jsme si všimli, že tu jsou změny. Z části parcel FIDO jsou nově udělané parcely MAX. Jinak je vše při starém. Na vedlejších parcelách registrujeme Němce, kteří tu byli i vloni. Navzájem se zdravíme. A dovolená začíná.
Předpověď počasí je nevalná a tak se rozhodneme neplatit lehátka na pláži na celý týden a rezervovat je po jednotlivých dnech. Cenově to vyjde nastejno. Počasí ve finále nebylo tak špatné a tak jsme až na jeden den měli štěstí. Holky se chovaly stejně jako pokaždé u vody. Prostě namočit, vyválet se v písku a zdrhnout. Na plavaní jsme je opět museli donést do větší hloubky. Ale už jsme si na to zvykli. Je to jejich hra. I když občas jdou dobrovolně, dál, ale ty psy co rádi plavou z nich prostě neuděláme.
Kemp : UNIONLIDO, Cavalino Je takové město ve městě. Je rozdělen na dvě části pro návštěvníky bez psů a pro návštěvníky se psy tzv. Dog Camp. Ten má dvě části, Piazzole FIDO a Piazzole MAX. Kdo necestuje s karavanem může se ubytovat v Mobil Home Dog Standard, nebo v Mobil Home Dog Lounge, případně v Lodging The Wild. Funguje zde psí pláž, kde je možné si pronajmout lehátko a slunečník.
Dále je tu psí bar se třemi bazény : pro dospělé, děti a pro psy. Lehátka jsou zde zdarma. V baru si můžete dát občerstvení, ale i hlavní jídlo a letos nově pizzu. Kromě toho jsou zde ještě další tři restaurace, kam mají psy povolen přístup. Jedna je u recepce, druhá u akvaparku a třetí je mimo kemp. Tu my máme nejraději. U restaurace je sportoviště, agility hřiště a hlavně velká travnatá plocha se stromy na venčení.
Služby a sociálky netřeba popisovat. Je zde vše čisté a ve stavu TOP. V kempu platí přísná pravidla, každý návštěvník je dostane trojjazyčně a pokud by nerozuměl je to ještě vyjádřeno obrázky. Nám to vcelku nevadí a v dovolené nás to neomezuje. Spíše se přikláníme k tomu, že v místě s velkým počtem lidí a psů jsou pravidla nutnosti. Jak už jsme psala i u jiných kempu, které jsme v letošním roce navštívili, i zde stoupl počet lidí a počet psů.
Pobyt nám končí a předpověď je všelijaká. Cestou zpět plánujeme zastávky v Rakousku, ale pohled na předpověď nás odrazuje a tak se loudáme Itálii. Obědváme v Jesolu, kde se holky naposledy pořádně projdou. Sedáme do bydlíku a vyrážíme směr Rakousko. Jak se blížíme k horám, je nám jasné, že předpověď počasí se vyplní. Jen jsme nečekali, že to bude tak drsné. Černá obloha před námi, později černá deka hozená na auto. Přestože je odpoledne je taková divná tma. Jedeme po vedlejších silnicích a snažíme se nejrychleji někde najed na dálnici. To už nás ale chytá velká průtrž mračen, bouřka, doslova kýble vody, kterou stěrače nestíhají. Tma. Viditelnost mizerná a zastavit není kde. Před námi se plíží auta a evidentně všichni hledají nějaký odstavný pruh. Na dálnici najíždíme v Gemona Del Friuli, ale to už jsou z deště slušné kroupy. Část vozidel na nájezdu na dálnici riskantně zastavila pod mostem. My jedeme dál a doufáme, že z toho co nejdříve vyjedeme. Déšť sice slábne, ale nekončí. RAKOUSKO : První zastávku děláme v Eben im Pongau. Je půl osmé večer a holky jsme celou dobu neměli možnost vyvenčit. Už jen poprchává a tak se rozhodněme projít a navečeřet. V místní restaurace je nabídka formou bufetu a vzhledem k pozdní hodině je výběr už slabší. Volíme guláš s pečivem. Kupodivu velmi dobrý. Počasí se celkem uklidňuje a my se vydáváme na dál. Náš cíl je nějaké jezero, kde přenocujeme. Jedeme směr Mondsee. Bohužel už je tma a odbočku na Mondsee jsme přehlédli a stavíme až na Rastplazu Mondsee (Innerschwand). Snažíme se najít nějaké místo, které je trochu v rovině, nedaří se a tak podkládáme přední kola.
Innerschwand
Až ráno zjistíme, kde jsme to vlastně zaparkovali. Moc pěkné místečko, krásný východ slunce a super venčení v přírodě s výhledem na Mondsee. Posnídáme v restauraci, holky dokonce dostaly i misku s vodou a jedeme dál. Když jezero, tak jezero. Rozhodli jsme se pro Gmunden. Je brzy ráno a všude je ještě klid. Nám je po těch dnech u moře docela chladno, ale Gmunden nás uchvátil.
Gmunden
Z Gmundenu pokračujeme mimo dálnice do Laakirchen, to nám přišlo jako průmyslová zóna. Hodně automobilového průmyslu. Dlouho jsme se tu nezdrželi, jen jsme prošli centrum. Další zastávka je ve Vorchdorfu, kde si dáme brzský oběd. S Holkama v restauraci na Rastplatzu pocvičíme odložení a už jen směr HOME.
