Počasí roku 2023 je jako ze snu. V září, je stále slunečno a teplo, stejně jako v letních měsících. Máme před sebou poslední plánovaný výjezd k moři a trochu i do hor.
Naše cestování od května do září bylo ve stylu „cestujeme s počasím“. Letos, žádné prudké bouřky, poryvy větru, dokonce ani déšť se nás netýkal. Ani jsme se nedostali do míst, kde bylo nesnesitelné vedro. Pro nás letos snové počasí. A že to počasí roku 2023 má velké vrtochy.
Protože máme seniorku a roční fenku, která se občas chová jako neřízená střela, nijak jsme neriskovali a jeli opět na jistotu.
Kempy :
Gemona del Friuli – Ai Pioppi – pro nás takový transit kemp, cesta k moři a cesta zpět domu. Zůstáváme vždy dvě noci, které jsou pro nás relax a zároveň dobré na procházky, či malé túry po okolí.
Dog camp Union Lido, Cavallino : Kemp už jsem popsala v několika předchozích příspěvcích. Naše taková citovka, kterou asi nevymažeme. Zatím jsme lepší psí kemp nenašli. Je zde všechno co si člověk může přát na společnou dovolenou se psy. Každý rok najdeme nějaké vylepšení. Letos jsme hlavně ocenili rozšíření venčících prostor. Poprvé jsme vyzkoušeli psí bazén, což pro Brigi nebyla hitovka, moře je prostě moře a ona už to má zmáknuté, hlavně to skákání přes vlny. Appia vodu neřeší a pokud do ní nemusí, tak se jí ráda vyhne. Kemp je sice ve vyšší cenové hladině, ale prostředí a restaurace, kam může bez problému pes, to je k nenahrazení.
Stále pokračujeme podle plánu, který byl pro obě psí holky. Doma nemáme stání a Tessy nám tam všechno připomíná, proto si cesty prodlužujeme. Itinerář : Rakousko, Itálie hory, Itálie moře, Rakousko jezera. Dá se říct, že cesta kopírovala náš výjezd v září z roku 2021. Stejná cesta stejné kempy, jen časově delší. Navíc jsme konečně našli psí kemp v Rakousku u Ossiachersee, kde mohou psi na pláž. Ona teda byla uzounká, tak na dva psy, ale alespoň něco. Na každé parcele pes, za silnici venčící oplocené hřiště. Kemp Plörz : Příjemné prostředí, to že je zde teplá voda a sprchy zdarma, komentovat nebudu. Mimo ČR jsme se s platbou za sprchu zatím nikde nesetkali. Co v kempu chybí je restaurace, ta je mimo kemp cca 500 m a vstup se psy není problém.
Celou fotogalerii najdete zde : zatím v přípravě
Ceny : Kemp Gemona Friuli – ceny stejné jako v loňském roce, a pokud jsou o něco vyšší je to zanedbatelné a nezaregistrovali jsme rozdíl. Pizza nezdražila ani ranní káva a croassant. Nákup v místním supermarketu za ceny trochu vyšší oproti 2021, ale zboží kvalitnější, velký výběr. Nakoupili jsme celkem za lepší ceny než v ČR. Kemp Cavallino Treporti – rezervace byla provedena již na začátku roku, a tak cena byla cena stanovena podle tohoto období. Trochu vyšší, než 2021 ale nikoli o moc. Místní supermarket, to samé jako v Gemoně. Lepší nabídka, kvalitní zboží a přijatelné ceny. Restaurace : během cestování nevařím. Obědváme pouze v restauracích. Snidaně a večeře jsou převážně z nákupů v místních obchodech. Jídlo a výběr se s ČR nedá srovnat a ceny už vůbec ne. V České republice jsme do restaurací přestali chodit díky vysokým cenám a zhoršené kvalitě jídla. Zatímco v Itálii a Rakousku jsme nezaznamenali zhoršení kvality a ceny vyšší jen o málo a tedy za akceptovatelnou částku. Cena nafty : Itálie tankujeme za EUR 1,8. Rakousko jsme zaznamenali ceny přes EUR 2,2. Kemp Ossiachersee : Tady srovnání s rokem 2021 nemáme. Předražená cena za pobyt se nám to nezdála, ani jídlo v blízké restauraci.
Návrat do České reality byl pro nás opravdu šok. Hlavně pokud jde o zboží a jeho kvalitu v supermarketech. Další rozdíl byl v tom, že jsme naprosto vytěsnili sledování TV a doma jsme se pak nestačili divit.
Na cestování srpen/září jsme byli už hodně nadržení. Díky nařízením, restrikcím a uzavírkám hranic, jsme do posledního okamžiku nevěděli, jestli opravdu odjedeme. Jen jsme doufali a tak bydlík byl připraven v plné polní. Se smíšenými pocity, konečně vyjíždíme. Počasí nám přeje, jen předpověď na další dny je nevalná. Vyrážíme klasickým směrem na Budějovice a následně Dolní Dvořiště. V Budějicích pořádně vyvenčíme holky a míříme na vodní nádrž Římov a zříceninu tvrze Tichá. To abychom získali další body do Strakaté turistiky. Fotogalerie zde
Před 19 hod dorážíme na hranice Dolní Dvořiště. Tankujeme za příznivou cenu 55 l nafty – Kč 24,90/l. Na Rakouských hranicích nejsou žádné kontroly, a tak pokračujeme bez zastávky. Cesta pěkně ubíhá. Projíždíme Linz, Salzburg a stavíme na Landzeitu Tavernalm. Rychle vyvenčíme holky a uleháme ke spánku. Není tu oproti minulým letům, kdy parkoviště bývá plné, moc obytek. Spíš pouze pár. Místo, ač u dálnice je celkem klidné a nic nás v noci nebudí. Ráno se probouzíme do pěkné mlhy, ale je stále teplo. Posnídáme na benzínce, kde vstup je povolen pouze v rouškách. Místa k sezení jsou rozdělená tak, aby snídající byli co nejdále od sebe. Ač holky vždy v Rakousku bereme na benzínky sebou, tentokrát jsme je nechali v autě. Fotogalerie
Z Landzeitu vyjíždíme v 7,25 a máme v plánu se toulat. Je mlha proto jedeme po dálnici. Zaplatíme tunely v Rakousku Eur 12,50. Zase podražili. V roce 2019 to bylo Eur 12,00. Až do Villachu bez pauzy. Tankujeme u stejné pumpy, jako každý rok. Cena za naftu je oproti roku 2019 levnější. Zatímco vloni jsme tankovali za Eur 1,569/l, v letošním roce Eur 1,47/l. Počasí nám přeje a tak projdeme holky po okolí. Máme před sebou vidinu prvního italského kafe. Přejíždíme Rakousko-Italské hranice a stavíme u autogrilu Campiollo. To, že musíme vejít dovnitř s rouškou nás nepřekvapilo. Co ale byl šok. Káva v papírovém kelímku. I tady se ten Covid podepsal. No něco na tom jednorázovém nádobí je, jen to kafe z kelímku chutná poněkud jinak.
Check in v kempu je od 15 hod, rozhodneme se sjet z dálnice a projet si neplacené silnice. I ty jsou v Itálii ve velmi dobrém stavu, cesta příjemně ubíhá. A že je na co se dívat. Do Cavallina přijíždíme ve 13 hod, což je přesně čas na oběd. Naše cesta míří do nám známe oblíbené restaurace Alla Fattoria. Bohužel venkovní sezení je zavřené, protože očekávají silné bouřky. Do vnitřních prostor se nám moc nechce a tak jsme udělali kompromis. Akceptujeme vnitřní otevřený prostor. Jídlo, jako vždy nezklamalo. I holky si to užívají, konečně vidina stylu „kavárenský povaleči“ . Určitě už jsem v nějakém příspěvku psala, že Tessy najde hospodu pokaždé. Občas zapustí i všechny čtyři a chce za každou cenu dovnitř. Pozn. Vstup do restaurace pouze v rouškách. Sundat se dá u stolu. Jakmile člověk vstane musí si ji opět nasadit. Personál má roušky rovněž. Fascinující čistota je všude kolem dokola.
Z restaurace míříme do místního supermarketu. Opět do stejného jako vždy – Ali Supermerkati – a děláme nákup na cca na týden. Klasika při vstupu. Rouška, desinfekce a jednorázové rukavice. Ne, že bychom si měli v plánu týden vařit, když jsme v Itálii. Přesto, nevíme jaká bude situace, a tak kupujeme něco na večerní grilování, zeleninu, sýry, salámy v dostatečném množství. Na check in v Dog campu, Cavalino – Treporti jsme přesně v 15,00. Tak nějak to vyšlo. Dostáváme parcelu, kterou jsme požadovali, takže spokojenost a stavíme, přibližně jako vždy a všude. Navíc proti česku máme ještě ohrádku.
Máme postaveno a míříme na pláž. Zjišťujeme, že oproti loňsku zde přidali venčící plochu pro psy, zvětšily prostor pro psí slunečníky, díky rozmezí a také díky tomu, že je jich o něco víc, než v předešlých letech. Zavedli donášku jídla z několika restaurací až k bydlíku. Jinak vše při starém. Počasí se bohužel naplnilo, jsou silné bouřky, moře je hodně rozbouřené a to vše vydrží až do středy. Poté se počasí umoudří a je přesně podle očekávání. Žádné vedro, slunečno po celý den. Protože nám chybí červnová Itálie, rozhodli jsme se pobyt prodloužit. Podařilo se to asi na poslední chvíli. Jakmile se změní počasí kemp se plní, dokonce i lehátka na pláži jsou letos zaplněná, to se nám ještě také podařilo zarezervovat. Poté, plno v kempu i pod slunečníky. Trochu se změnila klientela. Vždy tu bylo hodně Němců, Rakušáku a pomálu jiných národnosti. Letos tu přibylo hodně Italů. Čechy jsme v psí části nepotkali. Život v kempu byl o poznání jiný. Díky rouškám, díky situaci moc diskusí s neznámými nebylo. Lidi se nesrocovali. V umývárnách, ve sprchách a na ostatních servisních místech většinou nikdo. I na WC se chodilo s rouškou, umývárna nádobí s rouškou a restaurace a bary rovněž. Jak uvedeno, sundat se dala až u stolu. Všude dokonale čisto. restaurace nakonec v pohodě, chodili jsme na obědy skoro každý den. Snídaně a večeře byly z našich nakoupených zásob. Odhadli jsme to celkem dobře vydržely, až do konce pobytu. Kromě pečiva a dalších maličkostí, které je možné koupit přímo za psí části kempu. Moře a koupání jsme si nakonec docela užili. Nejhezčí byla rána a večery na pláži. Málo lidí, perfektní vzduch. Fotogalerie
Bohužel všechno jednou končí a tak balíme. Nespěcháme a opět se rozhodneme na pomalou cestu směr domov. Trochu nás ještě zpomalí nabouraný sloup od wify, který byl na hranici naší parcely. Přece jenom máme větší auto a parcela je ohraničena stromy. Dost těžko se nám vyjíždělo. Naštěstí to odnesl jen zadní blatník a žárovky. Ty jsme u pumpy koupili a vyměnili. Blatník olepili páskou a vyrazili na nákup, tentokrát zásoby domů a poté na pozdní oběd do Jesola. Nasadili jsme roušky a vstoupily do Pizzeria Piave. Naposledy perfektní italské jídlo, víno a káva s tiramisu. Z Jesola vyjíždíme před 15 hod a máme namířeno na poslední italské kafe u pumpy a pak rovnou na hranice. Na Rakouských hranicích byla uzavřená dálnice a vše svedenou mimo, kde stála hraniční kontrola. Každé auto zastavili a dotaz zněl, odkud jedeme. Itálie, co do covidu, je v pohodě a my můžeme pokračovat. Trochu ještě sjedeme z dálnice a projedeme rakouské vesnice a pak na přenocování k Mondsee. Dojiždíme už celkem pozdě, proto se rozhodneme zůstat na Landzeitu. Noc za moc nestála, všude spousta kamionů a ty dělaly celou noc velký rámus. Následující den vjíždíme zpět do ČR kolem 10 hod. ráno. Rozhodneme se ještě navštívit Zříceninu hradu Pořešín. Bohužel je září a areál je uzavřen.
Poslední výjezd k moři v tomto roce, na zakončení letní sezony, je stejný jako každoročně – cesta do Cavallina – Treporti, do psího kempu. Vyjíždíme v pátek odpoledne, tentokrát nemáme naplněnou lednici. Na nákup se chytáme až v Itálii. Přece jenom potraviny a zeleninu v Itálii dostaneme kvalitnější a za cca stejné ceny jako u nás. Po dlouhé době nám při výjezdu na cestu neprší. Klasicky se stavujeme na doplnění kofeinu a vyvenčení psů v Českých Budějovicích, natankujeme naftu za dobrou cenu v Dolním Dvořišti a jedeme co to dá přes Rakousko.
Ke spánku se rozhodneme ulehnout před půlnocí na Rastplatzu Laakirchen, kde stavíme většinou. Parkoviště je bezplatné, na rovině, není třeba auto nijak vyrovnávat. Nevýhodou je hučící dálnice a pokud vám u obytky zastaví autobus plný turistů, můžete se zcela se spánkem rozloučit. Výhodou je snídaně u Dog´s friendly benzinky s velmi dobrou kávou. A dobré místo na ranní venčení holek.
Dál vyrážíme kolem sedmé ráno. Jedeme na čas a nikde se nezdržujeme víc, než je třeba. Počasí nám přeje a čím víc se blížíme na jih, tím je větší vedro. Obědváme kousek od Cavallina, nakoupíme vše potřebné v místním supermarketu a jdeme na Check in.
Parcelu máme stejnou jako vloni č. 11 MAX. Jen je přečíslovaná na 6611. Stavíme stejným způsobem, jak jsme na tomto místě zvyklí. Jen opět vynecháváme síť kolem pozemku. Kemp je hodně plný, tak, jak jsme ho nikdy nezažili a později jsme si všimli, že tu jsou změny. Z části parcel FIDO jsou nově udělané parcely MAX. Jinak je vše při starém. Na vedlejších parcelách registrujeme Němce, kteří tu byli i vloni. Navzájem se zdravíme. A dovolená začíná.
Předpověď počasí je nevalná a tak se rozhodneme neplatit lehátka na pláži na celý týden a rezervovat je po jednotlivých dnech. Cenově to vyjde nastejno. Počasí ve finále nebylo tak špatné a tak jsme až na jeden den měli štěstí. Holky se chovaly stejně jako pokaždé u vody. Prostě namočit, vyválet se v písku a zdrhnout. Na plavaní jsme je opět museli donést do větší hloubky. Ale už jsme si na to zvykli. Je to jejich hra. I když občas jdou dobrovolně, dál, ale ty psy co rádi plavou z nich prostě neuděláme.
Kemp : UNIONLIDO, Cavalino Je takové město ve městě. Je rozdělen na dvě části pro návštěvníky bez psů a pro návštěvníky se psy tzv. Dog Camp. Ten má dvě části, Piazzole FIDO a Piazzole MAX. Kdo necestuje s karavanem může se ubytovat v Mobil Home Dog Standard, nebo v Mobil Home Dog Lounge, případně v Lodging The Wild. Funguje zde psí pláž, kde je možné si pronajmout lehátko a slunečník.
Dále je tu psí bar se třemi bazény : pro dospělé, děti a pro psy. Lehátka jsou zde zdarma. V baru si můžete dát občerstvení, ale i hlavní jídlo a letos nově pizzu. Kromě toho jsou zde ještě další tři restaurace, kam mají psy povolen přístup. Jedna je u recepce, druhá u akvaparku a třetí je mimo kemp. Tu my máme nejraději. U restaurace je sportoviště, agility hřiště a hlavně velká travnatá plocha se stromy na venčení.
Služby a sociálky netřeba popisovat. Je zde vše čisté a ve stavu TOP. V kempu platí přísná pravidla, každý návštěvník je dostane trojjazyčně a pokud by nerozuměl je to ještě vyjádřeno obrázky. Nám to vcelku nevadí a v dovolené nás to neomezuje. Spíše se přikláníme k tomu, že v místě s velkým počtem lidí a psů jsou pravidla nutnosti. Jak už jsme psala i u jiných kempu, které jsme v letošním roce navštívili, i zde stoupl počet lidí a počet psů.
Pobyt nám končí a předpověď je všelijaká. Cestou zpět plánujeme zastávky v Rakousku, ale pohled na předpověď nás odrazuje a tak se loudáme Itálii. Obědváme v Jesolu, kde se holky naposledy pořádně projdou. Sedáme do bydlíku a vyrážíme směr Rakousko. Jak se blížíme k horám, je nám jasné, že předpověď počasí se vyplní. Jen jsme nečekali, že to bude tak drsné. Černá obloha před námi, později černá deka hozená na auto. Přestože je odpoledne je taková divná tma. Jedeme po vedlejších silnicích a snažíme se nejrychleji někde najed na dálnici. To už nás ale chytá velká průtrž mračen, bouřka, doslova kýble vody, kterou stěrače nestíhají. Tma. Viditelnost mizerná a zastavit není kde. Před námi se plíží auta a evidentně všichni hledají nějaký odstavný pruh. Na dálnici najíždíme v Gemona Del Friuli, ale to už jsou z deště slušné kroupy. Část vozidel na nájezdu na dálnici riskantně zastavila pod mostem. My jedeme dál a doufáme, že z toho co nejdříve vyjedeme. Déšť sice slábne, ale nekončí. RAKOUSKO : První zastávku děláme v Eben im Pongau. Je půl osmé večer a holky jsme celou dobu neměli možnost vyvenčit. Už jen poprchává a tak se rozhodněme projít a navečeřet. V místní restaurace je nabídka formou bufetu a vzhledem k pozdní hodině je výběr už slabší. Volíme guláš s pečivem. Kupodivu velmi dobrý. Počasí se celkem uklidňuje a my se vydáváme na dál. Náš cíl je nějaké jezero, kde přenocujeme. Jedeme směr Mondsee. Bohužel už je tma a odbočku na Mondsee jsme přehlédli a stavíme až na Rastplazu Mondsee (Innerschwand). Snažíme se najít nějaké místo, které je trochu v rovině, nedaří se a tak podkládáme přední kola.
Innerschwand
Až ráno zjistíme, kde jsme to vlastně zaparkovali. Moc pěkné místečko, krásný východ slunce a super venčení v přírodě s výhledem na Mondsee. Posnídáme v restauraci, holky dokonce dostaly i misku s vodou a jedeme dál. Když jezero, tak jezero. Rozhodli jsme se pro Gmunden. Je brzy ráno a všude je ještě klid. Nám je po těch dnech u moře docela chladno, ale Gmunden nás uchvátil.
Gmunden
Z Gmundenu pokračujeme mimo dálnice do Laakirchen, to nám přišlo jako průmyslová zóna. Hodně automobilového průmyslu. Dlouho jsme se tu nezdrželi, jen jsme prošli centrum. Další zastávka je ve Vorchdorfu, kde si dáme brzský oběd. S Holkama v restauraci na Rastplatzu pocvičíme odložení a už jen směr HOME.
Bibione je jedno z letních nejoblíbenějších letovisek v Itálii. V posledních letech je přeplněné i mimo hlavní sezónu. Bibione je turistické centrum a měřeno slovy „pobyt v Itálii“, tak za Itálii to považuji pouze geograficky. Vše je uzpůsobeno turistům, hlavně těm německým. Běžně v restauracích sice najdeme italská jídla ale pouze podle názvu. Kulinářské italské speciality se hledají hůře. Nás Bibione zaujalo především tím, že je zde jedná z velký psích pláží, která poskytuje servis jak pro lidi, tak pro psy. Dalším kritériem je dojezd. Jak říkáme, není to daleko k moři.
La Spiaggia di Pluto. Příjemné místo kam jezdíme již několik let. Pláž je rok od roku plnější, přestože se nám zdá, že se místa rozšiřují. Co se týká služeb a personálu, je to každý rok bezchybné. Na pláži panuje pořádek, který personál střeží. Náhodné návštěvníky bez placení (bohužel jsou to většinou Češi), kteří si rozloží deku před první řadou lehátek, ihned posílají pryč. Na pláži platí přísná pravidla, která v loňském roce, kromě němčiny a angličtiny, byla i v češtině. Hlavně díky chování Čechů, to bylo překládáno přímo na pláži. Při překladu z italštiny jsem personálu pomáhala, stejně tak jako při komunikaci, když bylo potřeba vysvětlit, že toto není volná pláž a platí zde určitá pravidla. Pohyb psů na pláži pouze na krátkém vodítku. Psi musí být připoutány k slunečníkům, které jsou k tomu uzpůsobeny, vodítkem, které dostane každý návštěvník po zaplacení a při vstupu na pláž, společně s miskou na vodu a psím lehátkem. Volný pohyb psů je povolen pouze v moři. Na pláži jsou sprchy pro návštěvníky a zvlášť pro psy. K dispozici jsou automaty s kávou a občerstvením.
Za výhodu pobytu na psí pláži považujeme, že je to dovolená i pro nás. Dá se i pohodlně chytat bronz, aniž bychom řešili psy.
Pro ty kdo nechtějí platit vstupné a nemusí mít komfort pláže, je k dispozici navazující volná pláž, kde je koupání psů také povoleno. Parkování : V blízkosti pláže docela složité. Nejlépe je zaparkovat u autobusového nádraží, odkud autobus jezdí přímo na pláž každých 30 minut. Autobusové nádraží slouží zároveň jako stellplatz. Ubytování : V okolí je spousta hotelů a apartmánů „pets friendly“ . My se ale zaměříme na kempy : Villaggio turistico internazionale : Po mnoho let náš cíl hned na začátku sezony. Pohyb psů po kempu je volný, mohou do restaurací. Zákaz platí pro vstup na pláž a do akvaparku. Příjemné venčení u moře a v parku, který patří kempu. Kemp můžeme doporučit, jediná nevýhoda je, že psí pláž je od kempu vzdálena ca 3 km a pěšky se na ní nedá po pobřeží dojit.
Na pláž Pluto jezdíme místním autobusem, kupujeme jízdenku s delším intervalem. Na volbu jsou lístky 3 denní, týdenní a jednodenní.
K pozdnímu odpoledni patří odpočinek v kempu. Psí holky mají ohraničený prostor kolem obytky sití, kde se pohybují volně.
Někomu se může zdát, že pravidla pro pohyb psů jsou moc striktní a nepochopitelný. My oceňujeme, že zde jsme minimálně potkali bezohlednost. Lidi mají své psy pod kontrolou a vždy na vodítku a v případě náznaku konfliktu reagují rychle.
Veneto – neboli Benátsko je oblast v severovýchodní Itálii. Vzhledem ke své poloze je hojně navštěvované českými turisty během celého roku. V zimní sezóně to jsou Dolomity a Alpy. V létě pak jaderské pobřeží. K velmi vyhledávaným místům patří také Lago di Garda, největší italské jezero, které spadá, po správní stránce jak do Veneta, tak Lombardie.
