Když jsme v vyjížděli z kempu Muller, projeli jsme hory směrem na Villach. Mělo to své důvody, nádherná příroda, jiná, nová trasa. Stále se bylo čím kochat. Je to zároveň nejkratší cesta. Musím říct, že ty serpentiny chvílemi nebyly nic příjemného, ale stálo to zato.
První téma trasa a druhé téma počasí.
Co dodat. Věděli jsme, že u moře jsou stále bouřky a dost prší. Italské Meteo nepřetržitě spekuluje, kudy ty mraky ve finále půjdou. Nic pozitivního. Musíme doufat. Máme zabukovaný Dog Camp Cavallino, tak jako každoročně a vzhledem k vysoké záloze, která se platí už v lednu, určitě nebudeme svou trasu měnit.
První zastávka je Vilach, sjíždíme k Ossiacher See.
Druhá zastávka už vytoužená Itálie, Gemona del Friuli. Velký nákup v místním supermarketu.
A náš oblíbený relax v kempu AI PIOPPI.
Vyjíždíme do Dog Campu. Jedeme přímo do Cavallina bez zastávek, kromě těch psích venčících. Máme v plánu oběd v naší oblíbené restauraci La Fattoria. To zklamání. Zavřeno, to se v poslední době děje často. Asi klesá klientela a tak se soustředí na svatby.
Nu což! Projdeme holky a uděláme povinnou fotku u agility hřiště. Vzpomínka na Tessy, která tu kdysi závodila
A jedeme na check in. Dostáváme jinou parcelu, než jsme měli minulé roky a kterou vždy žádáme. Nějak jsem s tím počítala, každý rok se v kempu něco změní. Tentokrát z těch 6 parcel udělali 8, takže zmenšení prostoru, ale stále jsou dost velké. Tím pádem došlo k přečíslování a tak naše číslo parcely už není tam, co bylo.
Máme to tentokrát o něco dál k moři a o něco blíž k umývárnám.
Parcelu máme hodně velkou, jen díky dešťům dost vlhkou. Ale předpověď počasí vyšla, svítí sluníčko a je teplo.
Během pobytu v Cavallinu jsme zažili snad všechny druhy počasí. Pár dní sluníčka a válení se na pláží, déšť, bouřky, vítr a ke konci pobytu se ochladilo. Přesto, díky psímu servisu v kempu se vždycky našlo něco, jak trávit čas. Nejhezčí momenty, jako každoročně, byly večery na pláži.
Předpověď na další dny je dost špatná. Ty dva frontální systémy, o kterých psalo Italské Meteo se nakonec posunuly víc na sever a zasáhly Rakousko a Českou Republiku. V Rakousku dokonce začalo v některých místech sněžit. V Cavallinu se také citelně ochladilo a my vyrážíme zpět do Gemony, kde se podle charakteru počasí rozhodneme pro návrat domů. Naštěstí, tenhle kemp je takové naše útočiště a je možné tady zůstat, jak potřebujeme. Není třeba nic hlásit předem.
Zůstáváme několik dní a čekáme, jestli se situace v Rakousku a v Česku uklidní. Trvá to dlouho a i tady se citelně ochlazuje. Na to už nějak nemáme oblečení. Softshellová bunda je málo. Bohužel dost prochladneme a silné nachladnutí na sebe nedalo dlouho čekat.
Rozhodneme se pro návrat. Tu cestu zpět, pokud beru v úvahu, že je léto, nikomu nepřeju. Celou cestu pršelo tak, že ani psí holky se nezvládly pořádně vyvenčit. Jedno vyčurání znamenalo, kompletní převlečení všeho, co jsme měli na sobě. Holky naštěstí měly pláštěnky a tak úplně promočené nebyly.
Zásoby jsme nakoupili před výjezdem, takže lednice byla plná. Jeli jsme kromě těch pokusů o vyvenčení psů non stop. Cesta nám trvala 13 hodin. Když jsme dorazili domů, byli jsme šťastní. A hlavně jsme si uvědomili, jaké máme zlaté psy. Zvládli to perfektně, bez protestů, bez štěkání.
Taková cesta na konci léta. Sníh byl vidět z dálnice ve vyšších polohách, ale že ho potkáme, to nás ani ve snu nenapadlo.
