Autor: adesso24co

Rubriky
2019 Čechy Česká Republika Cestovatelský deník

2019 Šumava

Šumava je naše srdcovka, zřejmě proto jsme letos  navštívili stejný kemp již po šesté. A co nás tam tak láká? Klidný, čistý, ne moc velký kemp, nejezdí sem moc Čechů a jsou zde k vidění ty nejúžasnější západy slunce.
Vyrazili jsme v sobotu ráno. Tentokrát jsme psí holky na benzínce v Budějovicích nevenčili. Doplnili jsme jen rychle kofein a jeli dál. Cesta je pouhých cca 200 km.
Check in proběhl rychle, neb už si nás tady pamatuji. 
Místo jsme si vybírali sami a přestože naše oblíbené místo bylo volné, zvolili jsme první terasu, to znamená, že letos poprvé nebudeme mít na fotografiích západu slunce ten notoricky známý křivý strom, který dělal fotky velmi zajímavé. 

A jak to bylo letos?
Bydlení jsme stavěli s přestávkami na pohodu, rozmýšleli jsme co vyndáme a co nikoli. Opět jsme nepoužili pomyslný plot a zase se ukázalo, že ho vlastně nepotřebujeme. Holky se chovaly vzorně.

Když bylo potřeba měly pěkné soukromí, ale většinu času trávily před karavanem a pozorovaly okolní cvrkot. A že bylo co pozorovat! Skoro u každého karavanu byl alespoň jeden pes, velmi často dva a zaznamenali jsme i tři a čtyři. Přesto byl kemp čistý, bez psích bobků a nedocházelo k žádným konfliktům.
Kemp se plnil a vyprazdňoval průběžně, občas se nám poštěstilo mít pěkné místečko na tréninky obedience. Přestože nás sledovali ostatní psi a páničkové, holky to nerozhodilo. Plně se věnovaly tomu, co jsem po nich chtěla. Tessy neustále ukazuje, že je v dobré kondici a stále ji nevypadává mozek. Dřívka a box zvládla vždy na první pokus, dokonce akceptovala i chůzi u nohy,  těsně a s očním kontaktem. Cvik, který zrovna ráda nemá.

Appia to má befelem, ta zase chůzi u nohy považuje za nejoblíbenější cvik, dřívka zvládá perfektně, zato boxík ji trochu trápí.
Procházky : Směrovaly do Černé v Pošumaví.  Vždy bylo zařazeno máchání v Lipně. Tak jak vodu nemají rády, mají svoje místečka, kde se hrnou do vody dobrovolně. Pravděpodobně voda tu chutná báječně, protože ji při brouzdání neustále pijí. 
ZOOKOUTEK

Navštívili jsme, jako každoročně, i místní Zookoutek. Psy dovnitř nesmí, tak se seznamují jen přes plot.
Labutě :
V tuto dobu mají  mladé a připlouvají ke břehům. Kde jsou velkou atrakcí hlavně pro děti.  Psy ale musí být drženi ve vodě, v přítomnosti labutí, na vodítku. Alespoň ty naše s loveckými pudy.  Appia už to před lety zažila, poprvé a naposled šla sama plavat, chtěla si prohlédnout labutě pěkně z blízka a to se opravdu labuťákovi nelíbilo,  nestačila pak  z vody utíkat.

Plavání : Počasí nám moc nepřálo, na nás bylo chladno a tak se nám do vody nechtělo. Plovací vesta se ale vyzkoušet musela. tak jsme se jednou překonali. Holky teda plavat samy nebudou. S námi to ale šlo bezvadně. 
Při plavání se hlavně zaměřujeme na Tessy. Obě holky pochopitelně plavat umí, ale důchodkyně Tessy, pokud nejde do vody, nepůjde do ní ani Appia. 
Smečka drží basu.

Kemp Olšina : Pohyb psů po kempu je bez omezení, koupaní je povoleno na všech plažičkách. Kromě koupání musí být pes držen v kempu na vodítku.
Restaurace je malá, ale nám celkem vyhovuje. V poledne vaří hotovky, nebo se dá vybrat z jídelního lístku.
Sprchy jsou na žetony. Pračka na vyžádání, klíč je v recepci. Vybavená kuchyňka není, pouze dřezy na mytí nádobí. Vše perfektně čisté, k dispozici stále toaletní papír a tekuté mýdlo.
Ubytování : Obytná auta, karavany, chatičky, stany
Na recepci se dá koupit med od místního včelaře. 

Fotogalerie : Šumava 2019

Rubriky
Cestovatelský deník Itálie Toscana

Marina di Grosseto

Toskánsko je skoro historie. Tam jsem je byla pouze s jednim psem Tessy. Ubytování tehdy tip agriturismo
Tenuta dei Principi
Fattoria San Vincenzo

Ubytování :
Camping Village Le Marze
Psí pláž: volná

Foto: Le Marze psí pláž

Rubriky
2019 Cestovatelský deník Německo

2019 Uffing am Staffelsee

Najít volné místo v kempu v Německu v letní sezóně se nám zdá jako nadlidský úkol. Vytipovali jsme si několik kempů u jezer a neměli jsme štěstí. Už jsme to vzdávali a prosili, že se někam vejdeme až nám v jednom kempu na recepci poradili další kempy, které nejsou tak přeplněné. Najezdili jsme dost km navíc.  ALE …..
Po  neúspěších, konečně nacházíme doporučený kemp, kde je volné místo. A ještě si můžeme vybrat, kam se postavíme. Kemp se skládá ze dvou části. Jedna je pravděpodobně pronajatá po roky. Stojí zde karavany, na kterých je vidět, že se už léta nikam nepohnuly. Kolem stromky a květiny. Druhá část, kempu, je určena pro sezonní návštěvníky. Po chvíli zjišťujeme, že tu jsou pouze Němci, jinou národnost jsme nepotkali. Stavíme opět jednoduché bydlení.

Kemp : Campingplatz Aichalehof, Uffing am Staffelsee
Ubytování : Pouze vlastní stany, karavany, obytná auta.
Sociálky : Překvapení, v podzemí a vytápěné, naprosto čisté, sprcha za poplatek Euro 0,50.
Kuchyňka, prádelna. Kontejnery na odpad jsme hodně dlouho hledali. Ukryté tak, aby nikoho neobtěžovaly. Výlevka na chemické WC na stejném místě. Německá preciznost je tu vidět na každém kroku. Včetně sáčků na psí bobky. Naplněné jsou využité na výrobu energii.
Jezero : Byli jsme upozorněni, že v kempu na pláži je zakázané koupání se psy. Tzv. volná pláž je cca 15 min. chůze nedotčenou přírodou. 

Uffing: region v Bavorsku – (bavorské alpské podhůří), kolem 650 m nad mořem. 
Okolní divoká příroda nás uchvátila, samotný vstup do jezera na volné pláži byl udržovaný, všude čisto. Je to samozřejmost, ale nás Čechy to vždycky tak trochu překvapí, díky péči/ne péči o přírodu českou. Překvapily holky, do vody se hnaly dobrovolně. Pěkné procházky a počasí zatím tak akorát. 
Stravování : Restaurace v kempu, ano jsme celkem doma. Tučná velká porce, ale výborné. Přestože jsem měla pocit, že se to sníst nedá, dalo. Ke každému jídlu je automaticky salát. Pitný režim místní pivo. 

Na závěr zase platí naše pravidlo „Cestujeme podle počasí“ . Najednou se ochladilo a zvedl se silný vítr. Předpověď avizuje silné bouřky. Panikařit, nebo nepanikařit. Vidíme, že místní uklízí vše do karavanů. OK necháme se strhnout tak na polovinu. Balíme vše, co ráno nebudeme potřebovat a bylo by zbytečné, aby to zmoklo. V noci je pěkná bouřka a ráno venčím holky v silném slejváku. Mě se nechtělo, ale ony musely. Po návratu z venčení houká siréna, stále bouří. Co to znamená? Většina Němců odjíždí, takže asi pokyn „zbal se a vypadni“.  Ještě se v klidu nasnídáme a dobalíme zbytek a pojedeme. Chvílemi přestává pršet a věříme, že se to trochu uklidní.
Vyjíždíme za deště, ještě uděláme poslední foto obytky, která se nám nesmírně líbila. Starý dobrý Volkswagen. 

Související článek : 2019 směr Jih poprvé
Fotogalerie : Uffing am Staffelsee

Rubriky
2019 Cestovatelský deník Itálie Trentino

2019 Lago di Molveno

Když přijíždíme do Molvena, je nám na první pohled jasné, že tato oblast je jedno velké rekreační centrum nejen v zimě, ale i v létě. Před sjezdem k jezeru se nám otvírá nádherné panorama. Nacházíme se v autonomní oblasti Trento, region Trentino Alto Adige, město Molveno, kemp CampingMolveno.

Kemp : má celoroční provoz a nachází se přímo na břehu jezera. Pláž je rozdělena  pro návštěvníky se psy a návštěvníky bez psů. Ubytování klasické, jako ve většině kempů : chatky, stany, karavany. Pěkné, čisté sociálky, včetně všech služeb pro kempaře. Procházky po okolí, do hor ať už pěšky nebo na kole. Z jedné strany hory, které jsou každou chvíli jiné, záleží na výšce mraků a z druhé strany jezero, které mění každou minutu svou barvu.  Na břehu je jezero mělké, pro psy a děti vyhovující. Pláž kamínková.

Stavíme opět jednoduché bydlení, nevyndaváme nic, co nutně nepotřebujeme. Kemp je celkem prázdný, počítáme s tím, že holky nebudou potřebovat žádnou zábranu k návštěvě sousedů, nebo zkoumání okolí. Jejich pohyb bude opět založený jen na povelech. Holky jsou vzorné, daří se. Je opět teplo, ale ne tolik úmorné, jako v Lignanu, přece jenom jsme o dost výše – 835m nad mořem. Kolem jezera je krásná procházka stínem, holky se smáčí ve vodě, nám se ale koupat nechce a tak ani nezkoušíme, zda by holky plavaly.

Stravování v místní restauraci je velmi odlišné, ochutnáváme místní špekové knedlíky se sýrem. takový mix německého jídla zasazeného do prostředí Itálie. Nás moc nenadchlo a usuzujeme, že lepší je pizza, nebo dolce. 
Zato obchod nás nadchnul místními specialitami, a tak nakupujeme různé druhy salámů a sýrů v poněkud větším množství. Předpokládáme, že větší část toho sníme na další cestě a protože už se nám blíží konec, tak snad i něco dovezeme domů.

Související články : 2019 Směr jih poprvé
                                      2019 Přesun od moře k jezeru
Fotofalerie : Lago di Molveno

Rubriky
2019 Cestovatelský deník Itálie Trentino

2019 přesun od moře k jezeru.

Na začátek příspěvku, musím říct, že nejsme jezerní, pro nás vždy zůstane číslo jedna slaná voda. V horských oblastech nás hlavně láká panorama, krajina a pohled na horská jezera. A důvod, proč se stěhujeme do hor uprostřed dovolené, je nesmírné, až nesnesitelné vedro u moře.
Vyrážíme před polednem z Lignana a hledáme, co jiného než místo, kde doplníme kofein? Našli jsme hned po přejezdu do Veneta v městečku Pramaggiore, přímo u silnice, příjemnou malou kavárnu.

Pramaggiore

Ještě máme v plánu naplnit lednici. Což se nám podařilo v Annone Veneto za daleko nižší ceny, než jsou v turistických oblastech. Dalším důležitým cílem naší cesty bude oběd. Projiždíme Oderzo, krajinu plnou vinic, Ormelle, San Polo di Piave a stavíme v Moriago della Battaglia, poté co jsme viděli ceduli „Cucina aperta“. Je 13,40 a je jasné že v tuto hodinu Vám v Itálii hned tak někde oběd nedají.
Pro jistotu se jdu zeptat dovnitř, zda nám dají něco k jídlu a upozorňuji, že máme dva psy. Restaurace je klimatizovaná a s velkou omluvou se dozvíme, že nám sice oběd udělají, ale se psy si musíme sednout venku. To nám opravdu nevadí. 

Moriago della Battaglia

Paráda, stejně bychom nechtěli obědvat uvnitř. Dostáváme vodu pro nás i pro psy a víno, které majitelka dostává z Toskánska  a presentuje nám jeho původ a rodinnou firmu, od které víno odebírá.  Jídelní lístek tu nemají, ale máme si říct na co máme chuť. Tak abychom to nekomplikovali vybíráme starou italskou klasiku. Spaghetti s rajčaty a bazalkou.
Moriago della Battaglia je známe z 1.světové války – Bitva na Piavě.

S plnými žaludky pokračujeme v cestě směr Dolomity, projíždíme Vidor, Valdobbiadene, přejíždíme řeku Piavu, do Quero a stále směr Trento/Brennero. Jak se blížíme do hor, kazí se počasí a zastihne nás i velice silný déšť. V Castelnuovo opět doplníme kofein, tentokrát u bezinky a jedeme dál. Stoupáme a vjíždíme do Molvena, kde se nám otvírá pohled na jezero.
Po chvíli dojíždíme do kempu Lago di Molveno, Trentino. Počasí se vylepšilo. Neprší a je teplo.

Související články : 2019 Směr jih poprvé
                                      2019 Lago di Molveno
Fotogalerie :  Moriago della Battaglia
                         Přesun do hor
                         Lago di Molveno

Rubriky
2019 Cestovatelský deník Friuli Venezia Itálie

2019 Lignano Sabbiadoro

První dojem z kempu je trochu rozpačitý. Jsme zde poprvé a srovnáváme s Bibione. Kemp se jeví víceméně přeplněný a parcely moc blízko sebe. My máme naštěstí parcelu typu max a i když místa je dost, zdá se, že soukromí je méně, ale po chvíli vidíme, že to je jen zdání.
Kolem nás jsou Italové a konečně máme možnost si „řádně pokecat italsky“. Na to se vždycky nejvíc těším. Předmětem diskuse, jako vždy, začínají být naše psí holky a pak už se nám rozváže jazyk a diskutuje se o všem možném. Přemýšlíme, jak naše bydlení postavíme a rozhodujeme, že parcelu tentokrát nebudeme limitovat naším plůtkem, který holkám vyznačuje kam až mohou, pokud jsou bez vodítka. Parcela se nám zdá celkem ohraničená ze všech stran, tak to vyzkoušíme. Ukázalo se to jako dobrý nápad, jen jsme holky více hlídali a Appia se k sousedům vydala na obhlídku pouze jednou a ti ji přivedli zpět, poté, co si ji pořádně pomazlili

Naše ležení ve výsledku vypadá takto. Plně ve stínu, což, jsme díky charakteru počasí opravdu ocenili. Ve stejném období jsme zvyklí v Itálii na teploty do 30 stupnů a sem tam deštík. Letos zpočátku byly teploty kolem 32 stupnů a poté vystoupaly až na 37 stupnů a s humiditou až 76%. To bylo pro nás i ve stínu dost, co teprve holky. Neužili jsme si ani moře, protože v těch vedrech se nedalo šlápnout bosou nohou na písek, natož pak psí tlapkou. K moři jsme chodili v 8 hod ráno a v 11 hod zpět do kempu. Navečer jsme se do našeho plážového ležení vraceli až kolem 18 hodiny a zůstávali do pozdních večerních  hodin. 
Moře bylo téměř bez vln, mělké stejně jako v Bibione a teplé jako, vyhřátý bazén. Na druhou stranu fajn. Už mnoho let jsem si nezaplavala tak, jako letos, k tomu jako bonus jsem neřešila mokré plavky, ty byly v mžiku téměř suché. Holky se do plavání nehrnuly. Pro nás nic nového. Jen hrdinně po bříško chodily, my jsme jim pak trochu pomohli do hloubky, aby si zaplavaly. Tessy měla novou plovací vestu, ale ani s ní se do vody nechtěla. Použili jsme ji jen jednou.

Polední horka jsme trávili ve stínu restaurace. Tessy pozná každou hospodu po čuchu už na míle a nezadržitelně tam vždy míří. Tady holky byly hodně vítány. Pokaždé dostaly vodu, každá svou misku. Pracovně holky nazýváme hospodskými typy, nebo kavárenskými povaleči. Jsou zlaté, pokaždé zalehnou a nechají nás najíst, či vypít v klidů kávu.
Po jídle jsme ještě zavítali na zmrzlinu, kde holky trpělivě  čekaly na vylízání zbytku zmrzliny z kelímku. A  pak odpočívali v kempu. Takhle vypadá Itálie, polední siesta, jen my to známe pouze z jihu. Na severu jsme takové teploty ještě nezažili. Všechno je jednou poprvé. Vedra byla i u nás doma. Postihlo to letos ve stejném období téměř celou Evropu. 

Lignano Sabbiadoro
Velmi rušné přímořské letovisko se spoustou hotelů, kaváren a obchodů. Písečné pláže, mělké moře vhodné pro děti i naše čtyřnohé miláčky. Potkali jsme zde hodně Čechů.

Camping Sabbiadoro je celkem klidné prostředí. Ubytování, karavany, stany, chatky. Čisté a prostorné sociálky, k dispozici bazén, mnoho pěkných míst ve stínu stromů pro ty, co jezdí se stanem. Chybí místo na venčení psů, a tak venčíme v prostorách pro stany, jako většina lidí. Pohyb psů po celém kempu a celém Lignanu bez omezení, alespoň my jsme žádné omezení nezaznamenali. V restauracích a kavárnách automaticky přinese personál misku s vodou.  Na pláž je to zhruba 450 m stínem. Sconto pro kempaře na plážový servis.

Pláž
Lehátka jsou prakticky všude od vidím do nevidím. Ke kempu patří psí pláž, která má tři části a každý si může vybrat.
1. část společná se servisem lehátka, slunečník, lehátko pro psa, miska na vodu pro psa.
2. volná pláž
V obou částech musí být pes držen na vodítku. 
3. ohrazené místo zhruba 5×5 m se slunečníkem, lehátky, lehátko pro psa a miska na vodu. Tuto variantu jsme volili my. Je sice nejdražší, ale pes uvnitř nemusí být na vodítku, pouze pod kontrolou. Myslím, že si to holky dost užívaly.  K dispozici jsou psí sprchy a sáčky na psí bobky. Na druhou stranu psí prostor je plně hlídán a to i v moři. Pokud překročíte povolenou psí hranici, plavčík Vás okamžitě upozorní a přinutí k návratu.

Škoda jen, že jsme u moře trávili daleko méně času, než obvykle. Dovolená utekla, 12 dní bylo najednou pryč, počasí se opět dostalo do hranice kolem 30 stupnů a tak jsme váhali, zda ještě nějakou dobu nezůstaneme. Nakonec jsme se rozhodli na přesun do hor.
Závěrem : všichni zde měli psy pod kontrolou a podle pravidel kempu na vodítku. Naše Appia se nečekaně rozhárala a ani to nebyl pro žádného psa problém,ani na pláži ,ani v kempu. (PS hárání má skryté, naštěstí, nekape a není to vidět. Jen já to poznám, i když se zpožděním a tak termín začátku neznám vlastně nikdy. Fena hárá navíc podle plotu, nelze odhadnout kdy to přijde

Související články :
2019 Směr jih poprvé                      
2019 od moře k jezerům

Fotogalerie :
2019 Lignano Sabbiadoro

Rubriky
2019 Cestovatelský deník Friuli Venezia Itálie

2019 Gemona del Friuli

Cestujeme podle předpovědi počasí a vyhýbáme se dálnicím :
Sice je to trochu sázka do loterie, jsme na dovolené, neřešíme.  Nejbližší místo za hranicemi Rakouska, kde jsme našli kemp a momentálně neprší,  předpověď je  pozitivní a jak říkají latiníci „Dum spiro, spero“
Gemona del Friuli se nachází v provincii Udine, region Friuli -Venezia Giulia. Z obytného auta nám uličky města připadají uzounké a ani se nám nechce věřit, že zde nějaký kemp bude.
Nakonec jsme ho našli. Camping Ai Pioppi. Rodinný kemp, nenápadné místo, vjezd jakoby mezi domy. Přijíždíme k recepci, která je vlastně kavárnou, momentálně zavřenou. Telefonujeme na telefonní číslo uvedené na dveřích a dozvíme se, že si obytku máme někam postavit, připojit se na proud a vyřešíme to ráno. Dobrý přístup! Při vjezdu do kempu jsme překvapeni, malý, velmi příjemný kemp, který je trochu ve svahu a díky tomu má připravené zpevněné plochy na stání obytných vozů v rovině. Voda a proud je skoro u každé parcely. Plánujeme zůstat pouze jednu noc a tak vyndaváme minimum.

Kemp je poloprázdný, vybrat si pro nás vhodné místo byla hračka. Je tu dost stanařů, motorkářů a těch, co podnikají výlety na kolech. Nacházíme zde i dvě Češky. 
Sociálky malé, ale čisté. Všude teče teplá voda, k dispozici je tekuté mýdlo a papírové ručníky. 
Na každém detailu záleží :
Pro stanaře, motorkáře jsou k dispozici stolky a židle, jak ty plastové, které jsou téměř u každého stanového místa, tak ty kamenné, které do tohoto prostředí neodmyslitelně patří.

Cena za noc € 25,00 psy a ranní káva zdarma.
Kemp se nám moc líbil a zařadíme ho do seznamu příštích zastávek.
Související článek : 2019 Směr jih poprvé
Fotogalerie : Gemona del Friuli

Rubriky
2019 Cestovatelský deník Rakousko

2019 Nockalmstrasse

Nockalmstrasse je vysokohorská, zpoplatněná, 33 km dlouhá silnice s 52 ostrými zatáčkami v Rakousku ve spolkové zemi Korutany. Spojuje obce Innerkrems a Ebene Reichenau. Silnice je určena pro pěší, cyklisty, motorkáře, osobní automobily a autobusy. Zakázán je vjezd vozidlům s obytným přívěsem. Je otevřena pouze od května do října. Každá zatáčka je očíslovaná. Na silnici je mnoho motorkářů a krav, ty se pohybují podle svého, a to i v silnici. Pochopitelně mají přednost.

Nejvýše jsme vystoupali do výšky 2042 m nad mořem, kde se nám otevřelo fantastické panorama 360 stupnů. Pro nás obrovský zážitek a psům to bylo pochopitelně fuk, nechápali, proč se tady zrovna mají fotit.

Rychle jsme se pokochali a jedeme dál. Počasí se rychle kazí. Zřejmě také z tohoto důvodu zde není mnoho lidi. My bohužel nevidíme šanci zdržet se.
Při sjezdu do Ebene Reichenau již hustě prší a bouří. Předpověď pro Rakousko je nevalná. Proto padlo rozhodnutí změnit plán a místo jezer v Rakousku prchnout to Itálie. Vybrali jsme Gemona del Friuli.

Související článek : 2019 Směr jih poprvé
Fotogalerie : 2019 Nockalmstrasse

Rubriky
2019 Cestovatelský deník Itálie Rakousko

2019 Směr jih poprvé

Na ten okamžik, kdy sedneme do bydlíku a vyrazíme směr jih * akce dovolená, jsme se hodně těšili. Po letech to bude dovolená s přejezdy, tak trochu poznávací. Máme lepší vybavení a přespat můžeme kdekoli.  Jen místo památek, dáme přednost přírodě. Přejezdy zkusíme bez dálnic. Prostě cesta na pohodu. 
Plán trasy :
Praha – Budějovice – Dolní Dvořiště – 1.přespání na Rakouském Stellplatzu – horská silnice Nockalmstrasse – kemp v Rakousku – Lignano Sabbiadoro – kemp v Rakousku a zpět domů. Trasu jsme byli díky počasí nuceni změnit, ale o tom níže.
Lednice je naplněna, psího žrádla máme dost, vyrážíme směr JIH.
Naše první zastávka, každoročně jsou Budějovice. Zde doplníme kofein, psy se vyvenčí naposledy na území ČR a uloží se ke spánku. K našemu velkému překvapení jsme letos byli z čerpací stanice vyhozeni. Psi do ní nesmí. Novinka. Doplníme tedy rychle kofein a vyrážíme směr Dolní Dvořiště. Benzinka ONO nezklamala. Jako každoročně je cena nafty taková, o které se nám může  ve Středočeském kraji pouze zdát. (Nafta 28,90/l). 
Ke spánku se ukládáme ve 23.50 na Stellplatzu Laakirchen, kde ráno na benzínce posnídáme. Se psy tu problém nemají. 

  • České Budějovice
  • Laakirchen
  • Laakirchen

Bloumáme nad počasím, předpovědi pro Rakousko jsou  nevalné, bouřky a déšť. My máme v plánu horskou silnici Nockalmstrasse, stoupání do 2042 m nad mořem.  Pokud bude špatné počasí nebude nic vidět a cesta s 52 ostrými zatáčkami bude spíše vyčerpávajícím, než vytouženým zážitkem.
Padlo rozhodnutí risku, sjíždíme z dálnice na Innerkrems a uvidíme, zda se rozprší, nebo nám bude přát štěstí. Počasí je takové „so and so“. Doufáme, že se moc nezhorší, zaplatíme vstupné a vyrážíme po klikaté Nockalmstrasse.

Vystoupáme na nejvyšší bod 2042 m – Eisentalhoefe. Asi tak v polovině, u rifugio Glocken, ve výšce 2024 m/n m začíná poprchávat, rozhodneme se pro návrat dolů. Po klesání, ale opět přijde stoupání do výšky  V první zatáčce přemlouvají policisté krávu, aby se přesunula ze silnice na trávu. Dole v Ebene Reichenau již hustě prší a bouří. Padlo rozhodnutí změnit plán a místo jezer v Rakousku prchnout to Itálie, snad tam bude líp. Vyrážíme směr Villach, kde tankujeme naftu za € 1,569/l. No nic levného. Stále prší a my pokračujeme směr Tarvisio.  Překračujeme hranice za vydatně deštivého počasí, které se rychle mění, výrazně se oteplilo a my stavíme u první Italské pumpy v Moggio Udinese, nejen na doplnění kofeinu, ale na dobrou pravou italskou kávu.  Holky mají konečně procházecí pauzu a neprší.
Po pár km sjíždíme z dálnice a jedeme směr Gemona del Friuli (Udine – UD). Odpoledne dojíždíme do kempu, který se jmenuje Camping ai Pioppi.
Počasí nám přeje, je teplo a neprší. Zůstáváme jednu noc a ráno vyrážíme do Udine. Z Gemoni je to cca 25 km po vedlejší silnici. Cestou hledáme nějakou kavárnu, bez úspěchu. Káva přijde na řadu až v Udine. Pokračujeme směr Lignano Sabbiadoro, kde máme rezervované místo v kempu. Je kolem poledne a tak hledáme nějakou místní restauraci, už nás honí mlsný na něco typicky italského. Stavíme v Palazzolo Dello Stella

Ristorante da Michele. Naše chuťové buňky dostaly, to co očekávaly. Snědli jsme toho poměrně dost a jako bonus na závěr od majitele, ještě limončelo. Naše žaludky jsou naprosto v pohodě. Už bez zastávek vyrážíme ke kempu v Lignanu – kemp Lignano Sabbiadoro.
Dorážíme odpoledně, check-in proběhne velmi rychle a my zjišťujeme, že naše parcela je přesně podle očekávání, zastíněná. Stavíme naše bydlení na 12 dní. 
Po dvanácti dnech u moře jsme se rozhodli přesunout do hor. Oproti původnímu plánu se rozhodujeme pro hory Italské, zase díky lepší předpovědi počasí. Rozhodli jsme pro návrat přes náš oblíbený Brenner. Vyhýbáme dálnicím, navigace praví  cca 4 hodiny cesty, ale nespěcháme.
Cestu si docela užíváme . Stavíme podle potřeby a kocháme se krajinou, kterou z dálnice nikdy neuvidíme. Konečně, po letech je to zase to pravé cestování po Itálii. Stavíme v Moriago della Battagliana oběd. Jak se blížíme k horám, mění se počasí. Jedeme podle navigace Google, funguje lépe, než ta zabudovaná v autě, přesto při stoupání nás zavede na špatnou silnici, ale v zápětí nás žene zpět. Jen se nacházíme v nějaké malé vesničce, silnice široká tak, tak a hledáme místo na otočení. Ve finále musíme trochu zacouvat, cestou na nás udiveně koukají dva Italové, kamže to jedeme když se tam nevejdeme.  Nakonec vítězíme, máme správný směr a naší další zastávkou je CampingMolveno,  Lago di Molveno, Trentino. 
Poznáváme jiné prostředí Itálie, kuchyni a místní speciality. Jezero je nádherné a vydržela bych se na něj dívat hodiny. Zůstáváme pár dní a pomalu přemýšlíme kam dál, dovolená se blíží ke konci, další zastávku bude směrem na cestě domů. Hranice IT/A překročíme přes Brennero a dál pojedeme přes Mnichov. 
Vyrážíme z Molvena kolem 10 hodiny ráno a projíždíme Fai della Paganella, Mezzolombardo a cestou opět plníme lednici v místním supermarketu a hlavně obdivujeme horské masivy a kvalitní horské silnice. Pokračujeme už cíleně a nejkratší cestou na Brennero.

 

Projíždíme část Rakouska směr Mnichov k našemu plánovanému cíli camping Walchensee.  A jak tak jedeme všimneme si Benzinky, kde je poměrně dost plno. Nafta Euro 1,279/ l. Tankujeme plnou. Později jsme zjistili, že to byla poslední benzinka v Rakousku. Po chvíli přejíždíme nenápadně označenou hranici do Německa. Hranici překračujeme v Mittenwaldu a jedeme směr Kochel. Kemp u Walchensee je obsazený, jedeme dál a cestou hledáme další kemp a narazíme na další dva úplně plné. Domů se nám nechce a tak v posledním kempu se ptáme, kde by se dalo najít místo. Byl nám doporučen směr Murnau u Staffelsee. Dobrý tip. Nacházíme Campingplatz Aichalenof. Zde si můžeme vybrat i místo. Je celkem volno : Campingplatz Aichalehof, Uffing am Staffelsee.
Zůstáváme dvě noci, pak se najednou mění počasí. Balíme a konec zvonec, jedeme domů. Směr Mnichov, Plzeň ……

Trasa :
České Budějovice – Dolní Dvořiště – Innerkrems – Nockalmstrasse – Ebene Reichenau – Villach – Tarvisio – Gemona del Friuli – Udine – Lignano Sabbiadoro – Moriago della Batablia – Molveno – Brennero – Insbruck – Mittenwald – Kochel – Murnau – Uffing – Mnichov – Plzen – domů
Trasa na MAPY.cz
Celkem jsme ujeli 1832 km
Rakouska známka 2x 10ti  denní € 9,20
Mítnice € 12,00 , € 5,30 (vyhýbali jsme se dálnicím)
Brenner € 9,50
Nafta 2x Rakousko € 1,569/l (Villach) a € 1,279/l (před Mittenwald, poslední Rakouska)
V Itálii, jak se říká nafta je opravdu nejdražší, myslí se tím pravděpodobně na dálnicích, mimo dálnice je kolem € 1,41.

 

Rubriky
Život na čtyřech kolech

Případ LEDNICE

Jedním z našich požadavků při plánování koupě nového bydlíku, byla velká lednice. Tu máme. Jen jsme nečekali, jaké záludnosti nás čekají. Trochu mám pocit, že s modernizací, dochází i k horší funkčnosti určitých věci. Teda lednice chladí, jenže ….
Při první drncačce po D1 se lednice za jízdy otevřela. Mno, že bychom ji špatně zavřeli? Jištění, na které jsme byli zvyklí nemá. OK. Dejme tomu, že jsme ji špatně dovřeli. Celá lednice se vyprázdnila na podlahu. Zastavili jsme, vše jsme znovu srovnali. Při dojezdu na místo určení, po otevření lednice vše opět vypadlo a ještě se zničilo čelo spodního šuplíku. Nechápu, že s tím výrobce nepočítá.
A tak dochází na dobrý český mozek, který si holt už v minulosti musel se vším poradit a jak se zdá mnoho se toho nezměnilo.
Naštěstí, je už více možností, lecos se dá koupit, takže se to nemusí ztloukat na koleni. Ostatní je stále předmětem improvizace. 
Baumhouse – rozpěrné tyče a ve spodním šuplíku přepážky z kancelářského nábytku.