Třetí březnový víkend už platil (13.3.2019) nouzový stav kvůli pandemii COVID 19 a tím pádem zákaz vycházení mimo bydliště. Na nějakou dobu se toulání po zříceninách muselo zastavit
Druhý březnový víkend jsme měli trochu ambiciosnější plány. A sice navštívit 5 zřícenin a k tomu 3x CHKO : Kras, Křivokládsko a Brdy. První zastávkou byla:
Zřícenina kaple sv. Vojtěcha
Původně to byla osmiboká barokní kaple z roku 1714. Nachází se v obci Bublovice uprostřed polí.
Dalším místem byla Zřícenina Hradu Tetin
Zřícenina hradu Žebrák
Zřícenina hradu Řebřík
Zřícenina hradu Valdek
První březnový víkend byly teploty kolem 10ºC. Bláznivé zimní počasí tohoto roku, přeje turistice. Sníh v nížinách jsme neviděli, zato už se probouzí příroda do jara. V neděli krásně svítilo sluníčko a počasí bylo na mikinu. Dobrý důvod vydat se za dalším úlovkem do strakaté turistiky. První v plánovaném pořadí byla :
Zřícenina Egyptského pavilonu
Zřícenina je součástí Veltruského parku. Pavilon byl vystavěn v roce 1820 a nazývá se také egyptský kabinet. Součástí Egyptského kabinetu je rovněž most se sfingou.
Egyptský pavilon
Egyptský pavilon
Egyptský pavilon
Další cesta nás vedla na : Pozůstatky hradu Jevín Od počátku jsem měla divný pocit a ten byl správný. Zaparkovali jsme vyndali holky a rozhlídli se kudy vede ta červená. Vedla do kopce kolem rozestavěného domu a první překážka byla vykopaný přívod pravděpodobně na nějaký odpad. To byl ovšem jen začátek. Cesta pokračovala do strmého kopce po bahně a listí. System dva kroky vpřed a jeden uklouzly vzad. Ještě, že holky dostatečně táhly. Bez nich bychom cestu nezdolali. Celou dobu mi v hlavě jela otázka : jak se dostaneme dolu. Konečně jsme nahoře a cesta je celkem po rovině. Našim úkolem je najít místo, kde hrad Jevín stál, protože podle obrázků po něm nezůstal ani kámen. Naštěstí turistická červená a značení hradu nás dovedlo až na místo.
Pozůstatky hradu Jevín
Dnes hrad Jevín připomínají pouze terénní náznaky. Hrad stával na skalním výběžku nad obcí Jeviněves a byl založen někdy ve 13.-14. století.
Dalším cílem byla : Zřícenina hradu Liběhrad Ten se nachází na vrcholu prudké skály nad řekou Vltavou. Hrad pochází pravděpodobně ze 13. – 14. století. Zříceninu významně poškodila stavba železnice v 19.sloletí.
Vydali jsme se do Bohnic jednoho větrného dne, kdy obloha byla zatažená. Právě proto na nás hřbitov působil tajemně, až depresivně. Prošli jsme vyšlapanými cestičkami a urychleně jsme se vrátili na centrální cestu. Sem tam byl vidět propadlý hrob a to nebylo nic pro holky. I ony byly takové divné. Vzpamatovaly se až u samé kaple, kdy došlo na focení. Ochotně zapózovaly a k východu se hrnuly svižným krokem.
Zøícenina kaple Bohnice
Zøícenina kaple Bohnice
Zøícenina kaple Bohnice
Zøícenina kaple Bohnice
Hřbitov s kaplí byl vystavěn během roku 1909 a byl určen pro pohřbívání pacientů z ústavu. Kromě kaple s márnicí je zde ještě mohyla, která byla vystavěná na památku vojákům a obětem 1.světové války, zesnulým v průběhu hospitalizace v ústavu.
Høbitov Bohnice
Høbitov Bohnice
Na hřbitově se dochovalo několik náhrobků, asi čtyři. Na některých byly květiny a je vidět, že jsou některé udržované, ty jsme napočítali dva. Hřbitov dnešní doby je spíše zpustlým parkem porostlým břečťanem. Škoda. Musím říct, že ač je většina zřícenin, co jsme viděli neudržovaná, žádná z nich na nás nezapůsobila takovým depresivním dojmem.
Zřícenina tvrze Dubeč Do Dubče jsme jeli s úmyslem pěkné procházky a ulovení bodu do strakaté turistiky za další zříceninu. Celý areál, kde se nachází zřícenina je pěkně upravený.
DUBEČ
Procházku jsme plánovali, dojít k rybníku. Jen jsme si předem nezjistili, že je již několik let vypuštěný a revitalizace, s termínem dokončení prosinec 2018, není ještě dokončená.
Zřícenina hradu Květnice Podle fotografii se dochovaly zbytky obvodových zdí. Tak trochu už jsme byli připravení na to, co máme hledat a zároveň na informaci, že je vstup nepřístupný. Přesto jsme našli a dostali se tam, kam jsme chtěli.
Zřícenina hradu Květnice
Zřícenina hradu Květnice
Zřícenina hradu Květnice
Vzhledem k tomu, že honit se za zříceninami není až tak úplně ten hlavní cíl. Snažíme se pokaždé najít místo na pěkné venčení, procházku. Květnice byla pro nás i pro holky doslova bomba. Upravená vesnice u Mlýnského rybníku. Holky byly nadšené.
Květnice
Pozůstatky tvrze Sulice Sulice dáváme napodruhé. Není tam totiž vůbec nic. Na místo dorážíme podle map.cz a popisu, kde se místo nachází. V roští : Původně tvrz stálá ve snížené části terénu mezi rybníky. To místo jsme našli, jen je škoda, že na místě není žádné označení.
Pozůstatky tvrze Sulice (zřícenina)
První únorový víkend jsme lovili body do Strakaté turistiky v Praze. Zaměřili jsme se na úžasné vyhlídky na naše hlavní město. V sobotu jsme vyrazili na Vyšehrad.
Vyšehrad
Vyšehrad
Vyšehrad
Libušina Lázeň
Libušina lázeň
V neděli jsme zvolili Prahu 6 směr Tichá a Dolní Šárka a Zřícenina Baba. Otevřená vyhlídka na Prahu je uchvacující. A mě vždycky nad foceným objektem fascinuje obloha. Fotím mobilem a tak se raději kocháme, protože výsledek nebude takový, jaký vidíme v ten daný moment.
Výhled na Prahu z Baby
Výhled na Prahu z Baby
Holky začaly tak trochu bojkotovat focení a dávaly jasně najevo, že by raději běhaly a tak udržet je společně na jednom místě byla tak trochu vyčerpávající záležitost.
Zřícenina Baba
Zřícenina Baba
Zřícenina Baba
Zřícenina Baba
Domů jsme se vraceli přes Prahu 5 – Košíře a vyfotili holky v ulici Srakatého. Tady nás napadlo cosi asi ty lidi myslí. Přijede auto, vyhodí psy pod ceduli s názvem ulice. Vyfotí, naloží psy zpět do auta a odjede. Docela vtipné.
25.1.2020 Počasí mělo být lepší. Předpověď zněla : polojasno. Místo toho mlha a inverze. Vyrazili jsme dobýt další zříceniny. Tentokrát Včelní hrádek. Zřícenina zámku se nachází v areálu zchátralého hospodářského objektu.
Dalším cílem byla zřícenina hradu Zbořený Kostelec. Areál se nachází na skalnatém návrší. Cestou bylo hodně popadaných stromů, úzká ale celkem příjemná cestička plná kořenů okolních stromů. Koukala jsem jak holky vybíraly kam šlápnout.
Holky pěkně táhly a tak jsme byli nahoře za chviličku. Pak nastalo pravidelné focení a pozování. Bylo vidět, že jsou z toho focení holky už unuděné a nechtěly pozvat ani za pamlsek. Bylo to velké přemlouvání.
19.1.2020 Vyšehořovice – malá vesnice s trojkou zřícenin. Dvě se nachází na soukromém pozemku a jedna na místním hřbitově. Zřícenina tvrze je v dost žalostném stavu, padající kameny a zákaz vstupu do nitra. Zřícenina Zvonice je z části obložená bordelem místní firmy.
Tvrz
Tvrz
Zvonice
Udržovaná je pouze zřícenina Románsko-gotického kostela sv. Martina
Kostel
12.1.2020 Neděle byla slunečná už od rána . Jako cíl jsme zvolili Hrusice, památník kocoura Mikeše. Spojenou s procházkou po jeho stopách.
Z Hrusic jsme se vydali do Říčan, protože zříceniny strakáčům sluší. Obloha byla azurová a tak byla naděje na pěknou fotku, i když vše je foceno mobilem.
11.1.2020 Počasí ten den bylo takové mlhavé a mrholilo. Proto jsme se rozhodli pro bližší cíl. Tentokrát Praha, letohrádek Hvězda.
Lednové počasí roku 2020 pokračuje stejným stylem, jako od začátku zimy. Sníh si prohlížíme pouze na obrázcích a teploty přes den jsou nad nulou. Je i poměrně hodně slunných dnů a tak hned začátek nového roku láká na delší procházky. Průhonický park : Konstatujeme, že to bylo nejdražší venčení psů. Parkování a vstupné nás vyšlo na 170 Kč. Na druhou stranu příjemná procházka po cestách bez blátem obalených bot.
Zřícenina gotického hradu Nový Hrádek : Kunratický les Do Kunratického lesa jezdíme venčit poměrně často od jara do podzimu. Na Nový hrádek jsme ale zamířili poprvé. Vzali jsme to strmou cestou nahoru. Stoupání nebylo příjemné, protože cesta byla úzká s velkým srázem dolů. Tessy se evidentně necítila dobře a mě to stálo přemlouvání ať nestojí a jde. Ani já jsem neměla dobrý pocit.
Počasí bylo pěkné. Z vršku byla vidět Praha. Cestou zpět k autu jsme to vzali procházkou a zvolili jsme příjemnější cestu.
Poslední vycházka roku 2019. Cílem bylo unavit holky před Silvestrem a zároveň ulovit další bod do strakaté turistiky. Cíl je přehrada a vodní nádrž Vrané nad Vltavou, která je součástí vltavské kaskády. Dostavěná byla v roce 1935 a je nejstarší součástí vodních děl.
Vydali jsme se po cyklostezce podél Vltavy. Cestou jsme minuli klub Lávka, kam jsem s Tessy v minulosti jezdila na zkoušky agility a v současnosti občas na tréninky obedience. Holky si to užívaly, četly pozorně a dlouho pesemesky. Cestou si pokecaly s kozami a dokonce došlo i na smočení tlapek. To jsem nečekala a než se mi podařilo vytáhnout telefon, Tessy se vrátila na břeh. Mrzí mě, že tu zdokumentovanou ve vodě v prosince nemám.
Dnes ráno po konzultaci s osobní váhou, padlo rozhodnutí, že vánoční hody je nutné trochu rozpustit a tak jsme se vydali na další delší procházku. Jenštejn je místo, kam jsme léta jezdila na cvičák do areálu bývalého JZD. A vlastně vůbec jsem nebyla nikdy v okolí. Ani jsem netušila, že se tam nachází zřícenina Jenštejn a tím pádem další bodík do strakaté turistiky. Zaparkovali jsme na náměstí a první překvapení nás čekalo, při pohledu na jakousi obalenou věž. Zřícenina hradu je v rekonstrukci. Škoda. Vydali jsme se tím směrem a zaujalo nás podhradí. Udělali jsme par fotek a byla to tak procházka 10 minut.
Zřícenina hradu Jenštejn
Dočetli jsme se :
První zmínka o hradu pochází ze 14. století. Dominantou hradu je okrouhlá věž a využívá se jako rozhledna. Od roku 1966 je chráněn jako kulturní památka a veřejnosti byl zpřístupněn po opravě roku 1977.
PO okolí :
Z náměstí jsme se vydali směrem k cvičáku a odtamtud k lesu, kde jsme dělali zkoušky z noseworku. Dál jsme šli už za „nosem“ a kam nás nohy vedly.
Po naučné stezce AMERIKA jsme dorazili k ranči na Červené skále a pak už jsme se vydali zpět. Tessy začínala být unavená. No nebyla zastávka v hospodě a tak musela celou dobu šlapat.
Prosincové počasí 2019. Sluníčko, teplota mírně pod nulou nás vylákala na výlet. Směr jsme vybírali podle dojezdu a bodování do strakaté turistiky (Spolek ČSP). Kromě zříceniny Okoř jsme si udělali procházku, kterou jsme zakončili v restauraci na parkovišti. Jistil to smažený sýr.
Pohyb psů po okolí je bez problémů, jediné omezení je, že pes musí být na vodítku. V restauraci jich bylo několik. Ocenili jsme, že další příchozí byli informováni u jakého stolu jsou psi a pak to bylo na dohodě.
Do Čapího hnízda nás vedla zvědavost a pěkné počasí. Vůbec jsme netušili, že je to místo, které ze silnice je nenápadné, ve skutečnosti tak rozlehlé a víceúčelové. Hotel, ekofarma, restaurace, golfové hřiště, pastviny. dostupné zdroje uvádí 3 ha statek a 74 ha pastviny. Po areálu se psy mohou pohybovat bez omezení, avšak na vodítku. Stojí za to dát si oběd v místní restauraci, sice ceny jsou vyšší, ale jídlo a víno snové.
Hora Říp je památné místo české historie a jeho vrchol je 455,2 m nad mořem. Na vrcholu se nachází románská rotunda sv. Jiří. Nevím proč, ale jednoho podzimního dne jsme se rozhodli s holkama Říp zdolat. Protože byla mlha, která se nerozpadla, ukázalo se, že to dobrý nápad nebyl. Vidět nebylo skoro nic a díky vlhku byl sestup poměrně dost klouzavý.
Jeden z posledních výjezdů v září 2019. Kemp Stříbrný rybník u Hradce Králové jsme si sami nevybrali. Konalo se zde 10. setkání plemene Českého strakatého psa se zápisem do české knihy rekordů (nejvíce ČSP na jednom místě). Více info na stránkách naší CHS Amorevita.
Samotný kemp jsme moc nepoznali. Jeli jsme vlastní servis. Společné stravování za moc nestálo. Všimli, že je zde několik oplocených částí. Pravděpodobně nějaké karavanové kluby. Kemp leží na písku a tak i koupání má velkou písčitou pláž. Jen vody bylo hodně málo. Fotogalerie
Poslední výjezd k moři v tomto roce, na zakončení letní sezony, je stejný jako každoročně – cesta do Cavallina – Treporti, do psího kempu. Vyjíždíme v pátek odpoledne, tentokrát nemáme naplněnou lednici. Na nákup se chytáme až v Itálii. Přece jenom potraviny a zeleninu v Itálii dostaneme kvalitnější a za cca stejné ceny jako u nás. Po dlouhé době nám při výjezdu na cestu neprší. Klasicky se stavujeme na doplnění kofeinu a vyvenčení psů v Českých Budějovicích, natankujeme naftu za dobrou cenu v Dolním Dvořišti a jedeme co to dá přes Rakousko.
Ke spánku se rozhodneme ulehnout před půlnocí na Rastplatzu Laakirchen, kde stavíme většinou. Parkoviště je bezplatné, na rovině, není třeba auto nijak vyrovnávat. Nevýhodou je hučící dálnice a pokud vám u obytky zastaví autobus plný turistů, můžete se zcela se spánkem rozloučit. Výhodou je snídaně u Dog´s friendly benzinky s velmi dobrou kávou. A dobré místo na ranní venčení holek.
Dál vyrážíme kolem sedmé ráno. Jedeme na čas a nikde se nezdržujeme víc, než je třeba. Počasí nám přeje a čím víc se blížíme na jih, tím je větší vedro. Obědváme kousek od Cavallina, nakoupíme vše potřebné v místním supermarketu a jdeme na Check in.
Parcelu máme stejnou jako vloni č. 11 MAX. Jen je přečíslovaná na 6611. Stavíme stejným způsobem, jak jsme na tomto místě zvyklí. Jen opět vynecháváme síť kolem pozemku. Kemp je hodně plný, tak, jak jsme ho nikdy nezažili a později jsme si všimli, že tu jsou změny. Z části parcel FIDO jsou nově udělané parcely MAX. Jinak je vše při starém. Na vedlejších parcelách registrujeme Němce, kteří tu byli i vloni. Navzájem se zdravíme. A dovolená začíná.
Předpověď počasí je nevalná a tak se rozhodneme neplatit lehátka na pláži na celý týden a rezervovat je po jednotlivých dnech. Cenově to vyjde nastejno. Počasí ve finále nebylo tak špatné a tak jsme až na jeden den měli štěstí. Holky se chovaly stejně jako pokaždé u vody. Prostě namočit, vyválet se v písku a zdrhnout. Na plavaní jsme je opět museli donést do větší hloubky. Ale už jsme si na to zvykli. Je to jejich hra. I když občas jdou dobrovolně, dál, ale ty psy co rádi plavou z nich prostě neuděláme.
Kemp : UNIONLIDO, Cavalino Je takové město ve městě. Je rozdělen na dvě části pro návštěvníky bez psů a pro návštěvníky se psy tzv. Dog Camp. Ten má dvě části, Piazzole FIDO a Piazzole MAX. Kdo necestuje s karavanem může se ubytovat v Mobil Home Dog Standard, nebo v Mobil Home Dog Lounge, případně v Lodging The Wild. Funguje zde psí pláž, kde je možné si pronajmout lehátko a slunečník.
Dále je tu psí bar se třemi bazény : pro dospělé, děti a pro psy. Lehátka jsou zde zdarma. V baru si můžete dát občerstvení, ale i hlavní jídlo a letos nově pizzu. Kromě toho jsou zde ještě další tři restaurace, kam mají psy povolen přístup. Jedna je u recepce, druhá u akvaparku a třetí je mimo kemp. Tu my máme nejraději. U restaurace je sportoviště, agility hřiště a hlavně velká travnatá plocha se stromy na venčení.
Služby a sociálky netřeba popisovat. Je zde vše čisté a ve stavu TOP. V kempu platí přísná pravidla, každý návštěvník je dostane trojjazyčně a pokud by nerozuměl je to ještě vyjádřeno obrázky. Nám to vcelku nevadí a v dovolené nás to neomezuje. Spíše se přikláníme k tomu, že v místě s velkým počtem lidí a psů jsou pravidla nutnosti. Jak už jsme psala i u jiných kempu, které jsme v letošním roce navštívili, i zde stoupl počet lidí a počet psů.
Pobyt nám končí a předpověď je všelijaká. Cestou zpět plánujeme zastávky v Rakousku, ale pohled na předpověď nás odrazuje a tak se loudáme Itálii. Obědváme v Jesolu, kde se holky naposledy pořádně projdou. Sedáme do bydlíku a vyrážíme směr Rakousko. Jak se blížíme k horám, je nám jasné, že předpověď počasí se vyplní. Jen jsme nečekali, že to bude tak drsné. Černá obloha před námi, později černá deka hozená na auto. Přestože je odpoledne je taková divná tma. Jedeme po vedlejších silnicích a snažíme se nejrychleji někde najed na dálnici. To už nás ale chytá velká průtrž mračen, bouřka, doslova kýble vody, kterou stěrače nestíhají. Tma. Viditelnost mizerná a zastavit není kde. Před námi se plíží auta a evidentně všichni hledají nějaký odstavný pruh. Na dálnici najíždíme v Gemona Del Friuli, ale to už jsou z deště slušné kroupy. Část vozidel na nájezdu na dálnici riskantně zastavila pod mostem. My jedeme dál a doufáme, že z toho co nejdříve vyjedeme. Déšť sice slábne, ale nekončí. RAKOUSKO : První zastávku děláme v Eben im Pongau. Je půl osmé večer a holky jsme celou dobu neměli možnost vyvenčit. Už jen poprchává a tak se rozhodněme projít a navečeřet. V místní restaurace je nabídka formou bufetu a vzhledem k pozdní hodině je výběr už slabší. Volíme guláš s pečivem. Kupodivu velmi dobrý. Počasí se celkem uklidňuje a my se vydáváme na dál. Náš cíl je nějaké jezero, kde přenocujeme. Jedeme směr Mondsee. Bohužel už je tma a odbočku na Mondsee jsme přehlédli a stavíme až na Rastplazu Mondsee (Innerschwand). Snažíme se najít nějaké místo, které je trochu v rovině, nedaří se a tak podkládáme přední kola.
Innerschwand
Až ráno zjistíme, kde jsme to vlastně zaparkovali. Moc pěkné místečko, krásný východ slunce a super venčení v přírodě s výhledem na Mondsee. Posnídáme v restauraci, holky dokonce dostaly i misku s vodou a jedeme dál. Když jezero, tak jezero. Rozhodli jsme se pro Gmunden. Je brzy ráno a všude je ještě klid. Nám je po těch dnech u moře docela chladno, ale Gmunden nás uchvátil.
Gmunden
Z Gmundenu pokračujeme mimo dálnice do Laakirchen, to nám přišlo jako průmyslová zóna. Hodně automobilového průmyslu. Dlouho jsme se tu nezdrželi, jen jsme prošli centrum. Další zastávka je ve Vorchdorfu, kde si dáme brzský oběd. S Holkama v restauraci na Rastplatzu pocvičíme odložení a už jen směr HOME.
