Když se řekne Na Plzeň, ihned se mi vybaví povídka od Šimka a Grossmanna „Na Plzeň Vávro, Na Plzeň“ – Výlet s lomcovákem. Jsou tu také jiné spojitosti. Např. Nefiltrované Plzeňské pivo, Restaurace u Salzmannů, Šenk na Parkánu, To byl jeden z důvodů, když jsme řešili kam pojedeme dál, proč jsme se vydali směr Plzeň: Volba padla na autokemp Veselý Habr. Hledali jsme klidné místo s restaurací a rybníkem.
Kemp se nachází uprostřed lesů. Možná proto byl problém s parkováním na louce, která po silných bouřkách byla silně podmáčená a najít suché nerozježděné místo byl tak trochu oříšek. Naštěstí v příštích dnech se očekává slunné a teplé počasí, doufáme, že louka trochu vyschne. Kemp je obsazený jen z části, klidu si tu užíváme dost. Myslím, že v současné době je už málo míst, kde je špatný signál pro mobilní internet. Takže máme odpočinek se vším všudy. Trnovský rybník je vhodný na koupání spíše pro děti a psy, my jsme ho nevyužili, hodně mělký ale čistý. Pocachtaly se jen holky. A nejen v rybníku, ale i ve Voldušském potoce.
Užili jsme si dost procházek po okolí plné lesů. Rybník se dá krásně obejít a procházkou dojít i do sousedního kempu. To co jsme od kempu očekávali, kemp splnil. Hodnocení : To kladné vyplývá z popisu nahoře. Negativa: Ve sprchách tekla pouze studená voda, i když sprchy byly zadarmo, otužovat jsme se neměli v plánu. Trochu nám vadila neposekaná tráva, ale mohlo to být díky deštivému počasí ve dnech než jsme dorazili. Vyjeté koleje na místech pro parkování byly také nepříjemné. Člověk musel dávat pozor kam šlape, aby nedošlo k pádu. Škoda, že ti dovolenkáři co to způsobili, to po sobě nedali do pořádku.
Kde se dobře jí a Pije
No přece v Plzni! My sem jezdíme hlavně za českou kuchyní a plzeňským nefiltrovaným pivem. Plzeňské restaurace oceňují i naše dvě psí hospodské povalečky. A když jsme na Plzeňsku další zastávka nemůže být nikde jinde, než v Plzni. Letos opět volíme restauraci na Parkáně. Hlavním důvodem je parkování toho našeho kolosu .
cestováni se psem
A kousek procházkou do centra. Po dobrém obědě jdeme zkontrolovat kašny a hledáme místo na dobrou kávu a zákusek. Jak v restauraci, tak v kavárně ihned holky dostaly misku s vodou.
Rozhodli jsme se cestovat podle počasí a proto při obědě v Rakousku padlo rozhodnutí vyzkoušet kemp u Lipna U Kukačků. Ve FB skupině karavanistů má dobré recenze, tak uvidíme.
Přijíždíme odpoledne za slunečného počasí. Hned na recepci nás čekalo překvapení. Manželský pár před námi, informoval, že není očkovaný ani nemá test. Na web stránkách kempu je uvedeno, že ubytovat se mohou pouze lidé očkovaní, ti co covid prodělali a ti co mají negativní test. Přesto je do kempu pustili. To co by se v zahraničí nestalo, je v česku běžná situace. Bydlení jsme postavili skoro na samém konci kempu. To jsme ale netušili, že pro vodu a do sprch to bude slušná procházka. Jsme v ČR a tak si uvědomujeme, že nemůžeme nechat nic venku bez dozoru. To nás trochu stresuje. Ani jsme netušili, že v noci v kempu budou vykradeny nějaké stany. Obezřetnost na místě. Smutná to záležitost. Hodnocení : Kemp má písčité pláže a pláž pro psy, i když ty se stejně můžou koupat všude. Pozvolný přístup do vody a Lipno čisté, skoro jako jezera v Rakousku. Jde objednat ranní pečivo a obědy v místní restauraci nás neurazily. Na venčení a procházky tam moc možností není. Po cyklostezce doprava, nebo pro změnu doleva. Čistota a stav sociálního zařízení celkem slušná. Sprchy na žetony 20 Kč. Co ve sprchách přímo nesnáším je igelit místo dveří. Vytknout se musí také neexistence odpadkových košů. Není tam ani jeden v celém kempu. A tak otázka kam se psím pokladem? Sáčky na psí bobky ani nekomentuji. Ty jsou v českých kempech velmi zřídka.
Zůstáváme pár dní a odjíždíme v době, kdy jsou hlášeny silné bouřky. Ty nás líznou v Českých Budějovicích. Ujíždíme a zdá se, že opět nám počasí vyjde.
Když jsme se v Itálii rozhodli, že cestování ještě nekončí a zakempujeme v Rakousku, vybrali jsme Ideal Camping Lampele am Ossiaher See. Bez rezervace na telefonní dotaz zda je volno a zda akceptují psy. Máme rádi jistotu. Do kempu jsme dorazili odpoledne. Na recepci chtěli vidět Covid pas. Roušky pro všechny vnitřní prostory a podepisujeme dokumenty, že s tím souhlasíme. Asi není nutné popisovat kvalitu čistoty a množství sociálního zařízení, teplé vody zdarma. To je prostě ve většině zahraničních kempů standard. Místo jsme si mohli vybrat. Kemp není přeplněný. Předpověď počasí je přibližně stejná jako byla v Itálii.
Kemp disponuje oploceným venčícím prostorem pro psy. To známe z Itálie a je to fajn, že zde může být pes bez vodítka. V kempu jsou i psí sprchy. Co nás ale překvapilo, že pes v kempu nesmí do jezera s tím jsme se už setkali i v Německu. Druhý den jsme vyrazili na výlet v domnění, že se holky budou moct někde vykoupat. Bohužel, všude kolem jezera ploty nebo nepřístupný terén. To nás zklamalo a tak porušujeme zákaz koupání, aby se holky alespoň trochu namočily.
Zavítali jsme i do baru, který jsme náhodně na břehu jezera objevili. Před samotnou objednávkou nám přinesli sešit s prosbou abychom napsali svá jména a telefonní kontakt. Další covidové opatření. My to chápeme jako nutnost a tak nás to nijak neuráží.
V kempu jsme si parádně odpočinuli, procházky po okolí, posezení v baru a místní restauraci, ale i v klidu u karavanu. Bylo tu poměrně dost psů a sympatičtí kempaři.
Pomalu přemýšlíme kam dál, zpět domů se nám ještě nechce. Ale tady podle předpovědi má být 35ºC a to bez namočení holek by bylo pro ně nepříjemné a ani na dlouhé procházky by to nebylo vhodné. Balíme, nakupujeme v místním Lídlu potraviny na přežití dalšího týdne a vyrážíme, ještě nevíme přesně kam. Zatím směr oběd v nějaké restauraci. A ani tady nás to nepřekvapilo. U vstupu chtěla obsluha vidět covid pas a u každého stolu se každý návštěvník musel zaregistrovat. Najedli jsme se a vyrážíme. Rozhodli jsme se směr Česká Republika.
Kolem 11 hodiny vyrážíme z Agriturismo směr Lignano a přemýšlíme, kde uděláme nákup a kde se dobře najíme. Cestou si pamatuji perfektní restauraci Ristoranteda Michele. Kdysi jsme tam už stavěli. Velké parkoviště, příjemná obsluha, dobré jídlo a možnost vyvenčení holek. Mno jen tam je dost koček a tak musíme být obezřetní. Restauraci jsme našli a po dobrém obědě pokračujeme přes supermarket do kempu v Lignanu. Kemp Lignano Sabbiadoro jsme navštívili poprvé v roce 2019. Vyměnili jsme ho za náš top kemp VTI Bibione z důvodu psí pláže. Zatímco v Bibione jsme museli na psí pláž autobusem. V Lignanu je to asi 800 m pěšky. Kolem 15 hod přijíždíme do kempu Lignano Sabbiadoro. Na první pohled bylo jasné, že kemp je daleko plnější, než jsme zvyklí. I složení turistů bylo jiné. Nejvíce Italů, pár Rakušáků, trochu Čechů. Je to asi jako u nás většina místních obyvatel cestuje po rodné zemi. Máme stejnou parcelu, jako v roce 2019 a protože tu jsme i ve stejném termínu jako tehdy, máme i stejné Italské sousedy. Ihned se dáme do řeči a probíráme současnou kempovou situaci. Máme parcelu MAX a tak dostatek místa. Stejně, jako v předchozím kempu máme směr jih velký strom, což znamená, že i tady zůstaneme bez satelitní TV. Myslím, že zprávy nám opravdu chybět nebudou.
Psí pláž je kousek od kempu. Je zde možnost rezervace lehátka, využít volnou pláž nebo zarezervovat box. My jsme provedli rezervaci boxu přes internet společně s rezervací kempu v roce 2019. A jak to hezky funguje. Vše platí.
I tady jsme dostali stejný box, jako v roce 2019. Výhodou boxu je, že holky nemusí být uvázány a mohou se pohybovat svobodně po ploše ca 4x4m. Součástí boxu jsou 2 lehátka + jedno psí, miska na vodu a slunečník. Cena sice vyšší, ale za komfort se holt platí.
My jsme spokojení. Holky jdou do vody, stejně jako každý rok, namočí tlapky a snaží se zdrhnout. A tak přistupujeme ke stejné strategii. Holky do hloubky doneseme a ony si doplavou na břeh. Ráno býval odliv a tak procházka za hloubkou byla delší a příjemnější. Holky si užívaly mělčiny. Letos jsme si užili i vln a bohužel i sem tam nějaké trávy. Uvádí se, že teplota vody je 26ºC. Moře je výjimečně teplé.
Dovolená je trochu jinak. Všude se dodržují hygienické předpisy. Na volné pláži jsou vyznačené rozestupy. Někteří chodí po pláži i s rouškou i když pro volné prostory to není povinnost ani v Itálii. Zatímco, do vnitřních prostorů je to povinnost. Všichni to dodržují a nikdo se nediví a nereptá. Jsme na dovolené a už jsme se hodně těšili na pravidelnou italskou stravu. Z pláže každý den rovnou do restaurace na oběd. To holky, naše hospodské povalečky, milují z celého dne nejvíce.
Všude v Itálii, ihned donesou misku s vodou psům, teprve pak nám jídelní lístek.. I tady platí, u stolu bez roušky, jinak s rouškou. Co je ale hodně zvláštní vchod jednou cestou a východ druhou. Divná to doba. Dřív se o dovolených lidi potkávali, letos se obchází. Na tuto životní změnu si asi budeme muset zvyknout. Na co si ale zvykáme těžce je nepřítomnost parmazánu na stole.
posypané číšníkem
využítí sáčku
Někde k jídlu dostaneme mini sáček grano padano, sýr na těstovinách není ani vidět. Jinde číšník sám nasype parmazán na těstoviny. Ale i tak jsme si jídla v restauraci užívali. Je to vlastně po dlouhé době, kdy jsou restaurace v Evropě otevřené. Po tento divný čas se hodně využívali objednávky a dovoz jídla domů, či k obytnému vozu. Nakonec, to tu stále funguje. My to nevyužili. S obsluhou je to jiný zážitek a konečně máme pocit, že jsme na dovolené. Dva týdny válení u moře byly tak akorát, myslím, že déle bychom to ani nevydrželi. Počasí nám vyšlo perfektně, bylo to jako za odměnu. Doma bouřky, dokonce tornádo a tady bezvadných 29 ºC max. Ani jeden den jsme neměli starost s přehřátím holek, ani jeden den nepršelo, nebouřilo. Další překvapení přišlo při placení kempu. Tím, že jsme měli rezervaci už z roku 2019 a nepožadovali jsme vrácení zálohy jsme na celý pobyt dostali slevu, která byla znatelná. Slevu jsme dostali rovněž za box na psí pláži. Paradox byl, že pláž byla jen o něco levnější než pobyt v kempu. Z Lignana odjíždíme tak akorát. Předpověď na další dny je 35ºC. A to bychom ani zažít nechtěli. Hodnocení : vše čisté a sprch a umyvadel tolik, že se ani nenaplní. V kempu je prodejna a restaurace. Cestou z Itálie hledáme opět supermarket. Nákup italských pochutin, parmazánu, zrnkové kávy, je pro nás téměř nutnosti. Vzhledem k tomu, že pokračujeme do Rakouska, tak i nákup základních potravin na snídaně a večeře. Poté vyrážíme směr naše známá restaurace Ristoranteda Michele, a pak už jen poslední autogril, italská káva, dálniční známka pro Rakousko.
Konečně je tu červen. Vytoužený měsíc a naděje, že letos konečně vycestujeme do Itálie. Rezervaci, kterou jsme měli z roku 2020 nám Italové na 2021 potvrdili a převedli placený rezervační poplatek. Vypadá to dobře. Přesto do poslední chvíle nevíme, co bude. Jedno je jasné doba covidová převrátila život na celé zeměkouli. Přestože máme ukončené očkování, v EU bude platit až od 1.7. Každý den čteme info jak vycestovat a co potřebujeme, podmínky se mění častěji, než jsme schopni sledovat. Čert aby se v tom vyznal. Těsně před odjezdem zjišťujeme, že pro Itálii potřebujeme vyplnit on line formulář Passanger Locator Form a covid Test ne starší 48 hodin. Tranzit Rakousko nepotřebujeme nic. To nám tak trochu změnilo plány. Abychom měli na hranicích Rakousko/Itálie platný doklad o testování musíme rovnou do Itálie. Teď jen doufat, že se nic ze dne na den nezmění. Na výsledky PCR testu čekáme několik hodin a pak vyrážíme. Tak trochu v netradiční hodinu, ve 3 ráno, protože nebudeme z časových důvodů platnosti testu v Rakousku přespávat. Těšíme se, že konečně cesta bude náznak normálu. Natěšené jsou i holky, které tentokrát cestují trochu jinak. Na sedadlo jsme dali Appii boudičku. Tessy je na svém místě pod stolem. Jedeme směr Itálie, malý kemp Agroturismo. Jako obvykle tankujeme za příznivou cenu CZK 28,50/l v Dolním Dvořišti a poté ve Villachu za Eur 1,569/l. (v přepočtu ca 41 Kč/l). O 1 EUR zdražily i tunely v Rakousku. Letos platíme EUR 12,50. Po překročení hranic do Itálie stavíme u prvního Autogrillu na pravé italské kafe. Letos jsme ho dostali místo do kelímku už do hrnečku. Velmi příjemně nás to překvapilo. Po pár km sjíždíme z autostrády a míříme po vedlejší silnici směr Udine. Cíl je restaurace a oběd. Podařilo se nám najít parkování přímo před restauraci. Super. Za Lasagne Bolognese, půl litru bílého vína a litru neperlivé vody platíme EUR 27. Celkem dobrá cena a spokojený žaludek. Do kempu Agriturismo CARSO, Trieste přijíždíme kolem 15 hodiny. Vyplňujeme potřebné doklady včetně prohlášení, že nejsme v karanténě, a že nemáme Covid. Kemp je skoro prázdný. To co potřebujeme je klid a pohoda. Zapomenout na všechno a žít. To se nám opravdu podařilo. Postavili jsme obytku tak, že na jih máme kmen stromu, což znamená satelit nefunguje. Ze začátku nás to štve, ale nakonec jsme rádi, že jsme si odpočinuli i od zpráv a všech informaci z domova. Žijeme tady a teď.
Agriturismo Carso
I holky jsou hodně spokojené, míst na čuchání po kempu je dostatek. Všude čisto. Sprchy a teplá voda zdarma. K dispozici mýdlo, desinfekce a saponát na nádobí. V kempu je i bazén. Ten jsme nevyužili, už se totiž těšíme na slanou vodu. Zatím jsme ujeli celkem 732 km se zastávkami za 12 hodin. Za dvě noci v oaze klidu jsme zaplatili 63 EUR a zrelaxovaní pokračujeme dál.
Ne nadarmo se říká „Nikdy neříkej Nikdy“. Vzhledem k věku Tessy jsme se původně rozhodli, že další sezonu už nedáme, ale nedalo nám to. Je prosinec, sníh jsme měli jeden den a je zase pěkně počasí a tak se rozhodneme urvat první bod do sezony 2021, která se počítá od listopadu 2020 do listopadu 2021. Křížová cesta Modřany Příjemná procházka, ne moc velkým parčíkem, náročnost žádná, lehké stoupání do kopce a pak zase dolu. Není to ani 1 km.
A tak se rozhodneme pro procházku na letiště Točná. Hodně se tu změnilo od dob, kdy jsme tam chodili pravidelně o víkendech.
Téma měsíce : strakáč a advent. Není to klasika – musí tam být něco čertovského, mikulášského či andělského. My vyfotili Čertovku.
Je 29.12.2020, v noci se konečně objevil sněhový poprašek, ale jak přišel, tak zmizel. Obloha krásně modrá, teplota kolem nuly a tak vyrážíme ulovit další body do Strakaté turistiky. Vyrážíme do Prahy, protože díky covid lockdownu předpokládáme, že bude poloprázdná a také byla. 1) Čertovka 2) Památky Unesco – historické centrum Prahy 3) KC Petřín
Pravděpodobně poslední letošní toulání v této podivné době. Původně mělo být jedno z prvních. Kemp jsme platili v březnu a díky Covidu nevyjeli. Na druhou stranu, jsme měli cíl pro konec sezony a důvod vyrazit i tehdy, kdy předpověď počasí byla nevalná a kdy cestování ještě bylo povoleno. Navštívili kraj Vysočina, Jihomoravský, Zlínský a Moravskoslezský. CHKO Moravský kras, CHKO Beskydy a CHKO Poodří. Zázemí jsme měli v kempu Rožnov, Rožnov pod Radhoštěm. Celá fotogalerie navštívených míst je zde.
Vyrazili jsme brzy ráno. Na cestu nám svítí sluníčko, ujíždíme dešti, který má byt v Čechách, a tak máme dobrý důvod se cestou toulat. Prvním cílem je Třebíč a návštěva Židovské čtvrti a Zříceniny kruhovébašty na Hrádku. Dlouho jsme hledali parkování a nakonec zastavili na Žerotínově náměstí před restaurací Na Staré radnici. Toto parkování se nám stalo bohužel osudným, protože jsme odjížděli s nabouraným bydlíkem. Šrám není velký, ale nepříjemný vzhledem k potřebným náhradním dílům. Nabourání muselo být od velkého auta, pravděpodobně zásobování. Zamrzí, že ten, co způsobí škodu odjede. Byla to celkem dlouhá procházka a bohužel Synagoga je v rekonstrukci a z celého okolí je jedno velké staveniště.
Další plánovanou zastávkou je ZOO Brno. Díky Covidu uzavřena.
Pokračujeme dál do CHKO Moravský Kras, poté k památníku bitvy u Slavkova a k Větrnému mlýnu Chvalkovice.
Holky už z těch procházek byly unavené, rozhodneme se už nasměrovat rovnou do kempu Rožnov, Rožnov pod Radhoštěm. I tady je vidět doba Covidu. Kemp je prázdný, restaurace nemá důvod fungovat. Naštěstí je hned vedle otevřený hotel. Večeře tedy bude teplá. Stavíme bydlík a vyrážíme na večeři. V hotelu pravděpodobně o hosty nemají nouzi. Zdá plný. Alepoň restaurace je
téměř plná. Ke stolu nás usazuje obsluha a ihned nabízí i vodu pro holky. Ty hospodské povalečky, jsou šťastné, že si mohou zalézt pod stůl a už nemusí nikam chodit. Večeři nebylo co vytknout. Ráno se rozhlížíme po kempu a jsou vidět renovace. Před pár lety jsme zde byli a tehdy pocit byl, že zde usnul socializmus. V současné době je většina chatek zrekonstruovaná, alespoň z venku. Přibylo i několik nových. Restaurace je též zrekonstruovaná, i když dovnitř jsme neměli možnost nahlédnout. Překvapily sociálky. Zcela nové a srovnatelné se západními kempy.
Na další den byl plán jasný. Ráno vyrážíme směr Valašské muzeum v přírodě, Rožnov. Bylo tu poměrně dost lidí, ale díky zákazu pořádaní akcí, původně plánovaná akce byla zrušena a tak jsme si prohlédli v klidu i dřevěné městečko, kde se měla konat.
Předpověď počasí se naplňuje, a tak večer uklízíme náš růžový stan, abychom ho nemuseli ráno balit mokrý. Prší skoro celou noc a ráno je pouze pod mrakem. Co víc si přát. Máme štěstí, i další trasu snad jedeme s pěkným počasím. První zastávka je CHKO Beskydy, poté Rodný dům Sigmunda Freuda a CHKO Poodří.
Pokračujeme směr Starý Jičín, na Zříceninu hradu Starý Jičín, dále pak směr Otaslavice – Zřícenina Dolního hradu a Zřícenina Horního hradu.
Poslední navštívená zřícenina je Torzo Rotundy sv. Pantaleona, Pustiměř. Do areálu je vstup se psy zakázán. Nebyl tu nikdo a tak zákaz porušujeme. Chováme se slušně, holky jsou v klidu. V rychlosti fotíme a odcházíme.
Po příjezdu z Itálie do ČR jsme konstatovali, že jsme přijeli z roušek do roušek. I v České Republice platí nošeni roušek, zatím jen pro vnitřní prostory. Setkání se koná jako obvykle druhý víkend v září. Tentokrát ve Sportkempu Doubí, Třeboň Počasí přeje, Třeboňsko je naše oblíbená oblast. Program jako obvykle perfektně připravený. Kuchyně výborná, té nebylo co vytknout. Pouze hygiena silně kulhala. Byl to pro nás celkem šok. Jsme zvyklí, že v ČR prostě věci fungují jinak, než ve vyspělejších zemí EU. Jen si myslím, že v současné době není risk na místě. Roušky jsme použili pouze my. Příbory na jedné hromadě, takže si mezi ně každý sáhnul. Švédské stoly jsme měli zato, že byly z hygienických důvodů zakázané, ale do Třeboně to asi nedorazilo. Skleničky a hrnky, ne vždy byly čisté. Našli jsme na nich i zbytky másla. Naštěstí jsme to snad všichni ve zdraví přežili a můžeme tak vzpomínat jen na příjemné zážitky a setkání s lidmi a strakáči. Fotogalerie ze setkání zde
Součástí setkání je vždy i Klubová výstava, kde holky nemůžou chybět. Když už tam jsme byla by škoda holky neukázat. Tessy jako veterán a Appia, přestože už by mohla být rovněž veterán, se předvádí ve třídě pracovní. Obě holky dostaly pěkný posudek a Appia dokonce res.CAC. Už nám o nic nejde, přesto to hodně potěšilo. Více zde
Na cestování srpen/září jsme byli už hodně nadržení. Díky nařízením, restrikcím a uzavírkám hranic, jsme do posledního okamžiku nevěděli, jestli opravdu odjedeme. Jen jsme doufali a tak bydlík byl připraven v plné polní. Se smíšenými pocity, konečně vyjíždíme. Počasí nám přeje, jen předpověď na další dny je nevalná. Vyrážíme klasickým směrem na Budějovice a následně Dolní Dvořiště. V Budějicích pořádně vyvenčíme holky a míříme na vodní nádrž Římov a zříceninu tvrze Tichá. To abychom získali další body do Strakaté turistiky. Fotogalerie zde
Před 19 hod dorážíme na hranice Dolní Dvořiště. Tankujeme za příznivou cenu 55 l nafty – Kč 24,90/l. Na Rakouských hranicích nejsou žádné kontroly, a tak pokračujeme bez zastávky. Cesta pěkně ubíhá. Projíždíme Linz, Salzburg a stavíme na Landzeitu Tavernalm. Rychle vyvenčíme holky a uleháme ke spánku. Není tu oproti minulým letům, kdy parkoviště bývá plné, moc obytek. Spíš pouze pár. Místo, ač u dálnice je celkem klidné a nic nás v noci nebudí. Ráno se probouzíme do pěkné mlhy, ale je stále teplo. Posnídáme na benzínce, kde vstup je povolen pouze v rouškách. Místa k sezení jsou rozdělená tak, aby snídající byli co nejdále od sebe. Ač holky vždy v Rakousku bereme na benzínky sebou, tentokrát jsme je nechali v autě. Fotogalerie
Z Landzeitu vyjíždíme v 7,25 a máme v plánu se toulat. Je mlha proto jedeme po dálnici. Zaplatíme tunely v Rakousku Eur 12,50. Zase podražili. V roce 2019 to bylo Eur 12,00. Až do Villachu bez pauzy. Tankujeme u stejné pumpy, jako každý rok. Cena za naftu je oproti roku 2019 levnější. Zatímco vloni jsme tankovali za Eur 1,569/l, v letošním roce Eur 1,47/l. Počasí nám přeje a tak projdeme holky po okolí. Máme před sebou vidinu prvního italského kafe. Přejíždíme Rakousko-Italské hranice a stavíme u autogrilu Campiollo. To, že musíme vejít dovnitř s rouškou nás nepřekvapilo. Co ale byl šok. Káva v papírovém kelímku. I tady se ten Covid podepsal. No něco na tom jednorázovém nádobí je, jen to kafe z kelímku chutná poněkud jinak.
Check in v kempu je od 15 hod, rozhodneme se sjet z dálnice a projet si neplacené silnice. I ty jsou v Itálii ve velmi dobrém stavu, cesta příjemně ubíhá. A že je na co se dívat. Do Cavallina přijíždíme ve 13 hod, což je přesně čas na oběd. Naše cesta míří do nám známe oblíbené restaurace Alla Fattoria. Bohužel venkovní sezení je zavřené, protože očekávají silné bouřky. Do vnitřních prostor se nám moc nechce a tak jsme udělali kompromis. Akceptujeme vnitřní otevřený prostor. Jídlo, jako vždy nezklamalo. I holky si to užívají, konečně vidina stylu „kavárenský povaleči“ . Určitě už jsem v nějakém příspěvku psala, že Tessy najde hospodu pokaždé. Občas zapustí i všechny čtyři a chce za každou cenu dovnitř. Pozn. Vstup do restaurace pouze v rouškách. Sundat se dá u stolu. Jakmile člověk vstane musí si ji opět nasadit. Personál má roušky rovněž. Fascinující čistota je všude kolem dokola.
Z restaurace míříme do místního supermarketu. Opět do stejného jako vždy – Ali Supermerkati – a děláme nákup na cca na týden. Klasika při vstupu. Rouška, desinfekce a jednorázové rukavice. Ne, že bychom si měli v plánu týden vařit, když jsme v Itálii. Přesto, nevíme jaká bude situace, a tak kupujeme něco na večerní grilování, zeleninu, sýry, salámy v dostatečném množství. Na check in v Dog campu, Cavalino – Treporti jsme přesně v 15,00. Tak nějak to vyšlo. Dostáváme parcelu, kterou jsme požadovali, takže spokojenost a stavíme, přibližně jako vždy a všude. Navíc proti česku máme ještě ohrádku.
Máme postaveno a míříme na pláž. Zjišťujeme, že oproti loňsku zde přidali venčící plochu pro psy, zvětšily prostor pro psí slunečníky, díky rozmezí a také díky tomu, že je jich o něco víc, než v předešlých letech. Zavedli donášku jídla z několika restaurací až k bydlíku. Jinak vše při starém. Počasí se bohužel naplnilo, jsou silné bouřky, moře je hodně rozbouřené a to vše vydrží až do středy. Poté se počasí umoudří a je přesně podle očekávání. Žádné vedro, slunečno po celý den. Protože nám chybí červnová Itálie, rozhodli jsme se pobyt prodloužit. Podařilo se to asi na poslední chvíli. Jakmile se změní počasí kemp se plní, dokonce i lehátka na pláži jsou letos zaplněná, to se nám ještě také podařilo zarezervovat. Poté, plno v kempu i pod slunečníky. Trochu se změnila klientela. Vždy tu bylo hodně Němců, Rakušáku a pomálu jiných národnosti. Letos tu přibylo hodně Italů. Čechy jsme v psí části nepotkali. Život v kempu byl o poznání jiný. Díky rouškám, díky situaci moc diskusí s neznámými nebylo. Lidi se nesrocovali. V umývárnách, ve sprchách a na ostatních servisních místech většinou nikdo. I na WC se chodilo s rouškou, umývárna nádobí s rouškou a restaurace a bary rovněž. Jak uvedeno, sundat se dala až u stolu. Všude dokonale čisto. restaurace nakonec v pohodě, chodili jsme na obědy skoro každý den. Snídaně a večeře byly z našich nakoupených zásob. Odhadli jsme to celkem dobře vydržely, až do konce pobytu. Kromě pečiva a dalších maličkostí, které je možné koupit přímo za psí části kempu. Moře a koupání jsme si nakonec docela užili. Nejhezčí byla rána a večery na pláži. Málo lidí, perfektní vzduch. Fotogalerie
Bohužel všechno jednou končí a tak balíme. Nespěcháme a opět se rozhodneme na pomalou cestu směr domov. Trochu nás ještě zpomalí nabouraný sloup od wify, který byl na hranici naší parcely. Přece jenom máme větší auto a parcela je ohraničena stromy. Dost těžko se nám vyjíždělo. Naštěstí to odnesl jen zadní blatník a žárovky. Ty jsme u pumpy koupili a vyměnili. Blatník olepili páskou a vyrazili na nákup, tentokrát zásoby domů a poté na pozdní oběd do Jesola. Nasadili jsme roušky a vstoupily do Pizzeria Piave. Naposledy perfektní italské jídlo, víno a káva s tiramisu. Z Jesola vyjíždíme před 15 hod a máme namířeno na poslední italské kafe u pumpy a pak rovnou na hranice. Na Rakouských hranicích byla uzavřená dálnice a vše svedenou mimo, kde stála hraniční kontrola. Každé auto zastavili a dotaz zněl, odkud jedeme. Itálie, co do covidu, je v pohodě a my můžeme pokračovat. Trochu ještě sjedeme z dálnice a projedeme rakouské vesnice a pak na přenocování k Mondsee. Dojiždíme už celkem pozdě, proto se rozhodneme zůstat na Landzeitu. Noc za moc nestála, všude spousta kamionů a ty dělaly celou noc velký rámus. Následující den vjíždíme zpět do ČR kolem 10 hod. ráno. Rozhodneme se ještě navštívit Zříceninu hradu Pořešín. Bohužel je září a areál je uzavřen.
Příspěvek by se měl spíše jmenovat „Závěr srpnového cestování“. Budu zde popisovat trasu zpět. Z původně plánovaných dvou jezer, jsme navštívili dvě jezera a jednu přehradní nádrž. To pro nás znamenalo změnu plánovaného itineráře při sbírání bodů do strakaté turistiky. Protože jsme skončili blízko západních hranic, rozhodli jsme se navštívit ještě západnější bod republiky. Konkrétně Cheb Špalíček – náměstí Cheb. Z kempu Baldi vyjíždíme po 8 hodině ranní a v Chebu na náměstí tou dobou není ani noha. Podle předpovědi mají být opět vysoké teploty a tak většinu cesty chceme zvládnou do času oběda.
Další zastávka je stále v karlovarském kraji, Stará voda a zřícenina kostela sv. Jana Křtitele.
Pokračujeme do Hamrníků ke zřícenině zámku Hamrniky. Harmonický zámek je jedna z nejstarších staveb v blízkosti Mariánských lázni. V současné době je v desolátním stavu
Z Hamrníků jedeme směr Plzeň a první zastávka je u zříceniny Hradu Litice. Trochu nám to zkomplikovala uzavírka silnice a mapy.cz nás vedli přes soukromý pozemek.
Pokračujeme k přehradní nádrži České údolí, na řece Radbuza.
Odtud rovnou do Plzně na dobrý oběd a nefiltrovanou Plzeň, pochopitelně řidič si dal nealko.
Po obědě hledáme vstupní bránu do Prazdroje. Je poměrně horko a na městské dlažbě až nepříjemně.
Zvažujeme rychlý návrat domů, ale nakonec se rozhodneme ještě navštívit zámek Zbiroh. Vstupní branou na parkoviště raději neprojíždíme, bylo by to zase tak akorát na šířku a výšku. Parkujeme před vstupní branou. Doufali jsme, že si v místní restauraci doplníme hladinu kofeinu, ta ale byla plná, žádné volné místečko. Zkoušíme ještě občerstvení, ale tam kromě zmrzliny a limonády nemají nic jiného.
Pak už sedáme do auta a míříme rovnou domů. A už teď se těšíme na další výjezd.
