Šumava – letos už v červenci, je záplatou na zrušenou Itálii. Dlouho jsme váhali kam pojedeme a nakonec jsme vsadili na jistotu – kemp, který známe, kde se nám líbí a kde jsou neuvěřitelné západy slunce. Kemp Olšina, Černá v Pošumaví.
Vyjíždíme v sobotu ráno a počasí nám přeje. Cestou do Černé v Pošumaví sbíráme pár bodů do strakaté turistiky, a tak měníme naši obvyklou trasu. První bodík : Zámek Hluboká nad Vltavou. Máme tak trochu problém odkud ho vyfotit, zvládli jsme to. Je tam vidět.
Další zastávkou byl Český Krumlov – Plášťový most.
Byli jsme celkem překvapeni a trochu s ostudou jsme museli konstatovat, že ač jsme v Krumlově byli několikrát o existenci tohoto mostu jsme nevěděli. Ještě, že ta soutěž Strakatá turistika existuje.
Z Českýho Krumlova, již jedeme naši obvyklou trasu, jen si projedeme Hořice abychom se podívali na zříceninu – Zbytky kostela Panny Marie Bolestné.
Odtud rovnou do kempu. Na recepci jsme se dozvěděli, že po deštích se na některým místech nedá parkovat. Měli jsme čekat na šéfa, aby nás někam umístil. Po půl hodině čekání s dalšími karavanisty, kdy se nic nedělo, to vzdáváme a jdeme hledat sami. Místa u Lipna byla opravdu hodně vlhká, naštěstí naše oblíbené místo u křivého stromu bylo poměrně suché a hlavně volné.
Později jsme pochopili, že kdybychom čekali na šefa, toto místo by nám nedal. Všichni ostatní přijíždějící byli nasměrováni na horní terasu. Nás si prohlédl a neřekl ani slovo, jsme tu už tak nějak jako inventář, sedmý rok. Jen tentokrát v červenci, místo v srpnu. Byli jsme překvapeni, jak je kemp poloprázdný. Jindy plný Němců, Rakušanů, letos většinou Češi, kteří do tohoto kempu jezdili v minulých letech většinou jen do chatiček nebo se stanem. Letos vyrazili i obytkami. Media hlásila, že půjčovny karavanů mají zlatý důl. Hodně Čechů tráví dovolenou v ČR místo v zahraničí. Chatičky a pronájmy chat v rekreačních zónách jsou vyprodané na celou sezonu, alespoň tolik info z medií.. Je vidět že ta zatracená corona udělala své.
Počasí je jak na houpačce, chvíli chladno, chvíli sluníčko a od poloviny týdne nepříjemný vítr. Nevadí hlavně, že neprší. Chodíme s holkama po okolí a užíváme si. Holky jsou letos na vrcholu blaha. Velmi jsme dbali na jejich pohodlí a protože se nám rozbil starý dobrý zelený stan, zakoupili jsme nový, růžový. Barva, to nebyl úmysl, jen jiná nebyla k dostání. Přestože už jsme jednou stan rozkládali na Vysočině, teď jsme to docela vychytali a získali jsme si přezdívku „to jsou ti strakatí z růžového stanu“ Je pravda, že jsme nepřehlédnutelní. Růžová svítí a tak nás hřeje jistota, že svoje místo najdeme rychle i v přeplněném kempu.
Stan se využívá pouze přes den, zrovna tak, jako lehátko, co si holky přivlastnily. V noci s námi spí v karavanu.
Během procházek po okolí získáváme další body do strakaté turistiky. Počasí nám přeje na chození a holky se i rády smočí. Překvapuje Tessy letos vodu vyloženě vyhledává a tak mě mrzí, že není teplo na koupaní, zkusila bych jestli letos nebude konečně plavat dobrovolně.
V pátek se nám dost ochladilo a tak zjišťujeme, že na zimu jsme si oblečení nevzali a vrstvíme, co máme.
Nesmím zapomenout na dvě záležitosti a to drzé labutě, které tady všem dělají radost. Letos to ale doladily do detailu, přišli si prohlédnout holky. raději jsme je drželi na krátký úvaz, ale ukázalo se, že labutě asi mají respekt, holky byly v klidu a měly z toho ve finále kino.
Další neodmazatelnou záležitostí je již zmíněný západ slunce nad Lipnem, letos se nám hodí do soutěže. Fotek, jako každý rok je hodně, každý den, západ vidíme v jiných barvách. Foto zde pouze pro náhled. Ostatní foto západů, labutí a holek na cestách si můžete prohlédnout ve fotogalerii.
Všechno jednou končí a my opět balíme. Celou sobotu pršelo a tak balíme na mokru mokré. Kupodivu nějak nám to tentokrát nevadí. Přece jenom oproti starému bydlíku, to sbalíme jednoduše do garáže a doma usušíme.
Na cestu svítí sluníčko, je teplo a nám cestování ještě nekončí. Máme před sebou několik míst.
CHKO Blanský les 
Zřícenina hradu Myšenec
Pokračujeme do Písku, kde se chystáme na oběd. Velkým překvapením bylo, že jsme v centru našli jen jednu otevřenou restauraci a ta byla beznadějně plná. Nezbývá než doufat, že nějakou restauraci najdeme cestou na Orlík.
Cestování končíme v Příbrami, v rodném městě Tessy – Antonie Barunidlo.
